Dámy a pánové, pane ministře, páni ministři,
dovolte mi, abych tady před vás předstoupila s krátkým svým projevem nebo shrnutím, pár myšlenek k žádosti, se kterou vláda předstoupila. Takže vláda před nás opět předstoupila s žádostí o prodloužení nouzového stavu a já se musím přiznat, že mě to trochu překvapilo. Překvapilo mě to proto, protože když poslouchám vyjádření ať už pana premiéra Fialy, nebo pana vicepremiéra a ministra Rakušana, ale i dalších členů vlády, tak v podstatě neustále zaznívá chvála. Nebo spíše bych měla říct samochvála. V těch vyjádřeních se neustále opakuje, že uprchlickou krizi vláda zvládá skvěle, a vlastně má člověk skoro až pocit, že všechno je zalité sluncem a natřeno nazeleno. Až tak nazeleno, že jsem nabyla dojmu, že už nouzový stav vlastně není ani potřeba.
Chápu, že když vládu nechválí nikdo jiný, tak se po těch zádech musíte poplácat sami, ale stejně bych byla ráda, aby to zde zaznělo, protože opravdu to tak není. Vláda v mnoha věcech selhala a nadále selhává. Některé věci ještě napravit jdou, některé už jsme ale prošvihli. Mnohé z toho vám ani nechci vyčítat, ta situace je nová, určitě složitá a chyby se dají očekávat. Proto bych ale očekávala možná jistou míru pokory, kterou bohužel nevidím.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
To, co vyčítám v první řadě, je chaos. Dodnes nevíme, kolik lidí tu vlastně máme. Nevíme, kde se pohybují, nevíme, kolik lidí se vrací, nevíme, kolik lidí tu v tuto chvíli plánuje zůstat déle, neznáme ani profesní profil těchto lidí. To jsou ale jen ty základní údaje a většinu z nich jsme měli získat už při první registraci. Teď to vláda chce dohánět, ale to už samozřejmě půjde velice těžko. Tam jste skutečně zaspali. A já bych zde chtěla panu premiérovi, případně panu vicepremiérovi Rakušanovi, pokud bude mít lepší informace, položit úplně základní otázku. Kolik je v České republice v tuto chvíli uprchlíků? Dlouhodobě se pracovalo s číslem 340 tisíc. Ještě začátkem května pan vicepremiér Rakušan tvrdil, že lidé přicházejí, ale i odcházejí a situace je stabilní. V neděli, tuto neděli, co byla, jsme se v Otázkách Václava Moravce ale najednou dozvěděli, že už 140 tisíc lidí odešlo a v tuto chvíli se u nás nachází 200 tisíc ukrajinských uprchlíků. Když pominu, že jsme ale nezaznamenávali v posledních dnech žádné zprávy o nějakém hromadném opouštění České republiky, tak včera na jednání sociálního výboru od lidí z Ministerstva vnitra bylo řečeno, že to tak není, a naopak je zde těch lidí o 10 tisíc více, tedy 350 tisíc. Jak to tedy je? Ten rozdíl je přece naprosto zásadní a jedná se přitom o zcela základní údaj, ve kterém bych čekala, že budete mít přehled. Jak se chcete o ty lidi postarat, jak je chcete integrovat, jak je chcete umístit na pracovním trhu, když ani nevíte, o kolika lidech to ve skutečnosti je?
O další nezvládnuté situaci víme všichni. Týká se romských uprchlíků na hlavním nádraží. Několik stovek lidí, převážně matek s dětmi, v naprosto žalostných podmínkách žilo mnoho dnů a až poté, co jsme na problém začali společně s médii upozorňovat a primátor Hřib, vlastně pirátský primátor Hřib, začal přes média dávat vládě ultimáta, tak se začalo alespoň něco dít. Spíše to obnažilo celý problém a jiný problém, a sice, že vláda neumí ty lidi relokovat v rámci republiky. Chybí motivace jak pro ty lidi, tak do dnešního dne i intenzivní komunikace s kraji v této otázce.
Jste ochotni alespoň částečně omezit topení, ježdění autem či užívání klimatizace, abyste pomohli Ukrajině proti Putinovi?Anketa
A tím se dostávám k dalšímu problému a možná i klíči k tomu, proč se kupí chyba za chybou, a to je neustálá absence jakéhokoliv plánu, jak se vypořádat s konkrétními situacemi. Chybí strategie. Sněmovna při minulém prodloužení nouzového stavu přijala usnesení, že pan vicepremiér a ministr Rakušan musí strategii představit. On sám ale namísto strategie představil jen jakási východiska. Po našem tlaku představil minulý týden další dokument, ale ten se také nedá nazvat strategií, ani s přimhouřením obou očí. Naše volání po strategii není jen bezúčelným pruzením vlády - omlouvám se, musím to tak říci -, protože přesně tak k tomu vláda přistupuje. Chceme, aby vláda byla na ty situace připravena, aby věděla, jak bude postupovat. Pokud bude potřeba část uprchlíků relokovat, aby věděla, jak vlastně s tímto problémem naložit, a pokud bude nastávat problém s nedostatkem míst ve školách a školkách, problém s pediatry, tak jak ho řešit. Jak řešit problém s přetížením kapacit v Praze, aby koaliční primátor nemusel dávat vládě ultimáta a podobně.
Abych ale nebyla jen negativní, tak přece jen někdo zaslouží za zvládání uprchlické krize velké poděkování. Jsou to lidé, naši občané, kteří pomáhali a pomáhají, jak mohou. Znovu se ukázalo, jak solidární a nápomocní umíme být, jak kdykoliv si to situace opravdu vyžaduje, umíme nezištně pomoci. Já už jsem to několikrát řekla, ale velmi ráda to zopakuji. Lidem patří velké díky.
A druhé pozitivum vidím v tom, že tentokrát je vládní žádost o prodloužení nouzového stavu na 30 dnů. Ne že by to byla sama o sobě dobrá zpráva, ale je to určitý posun. Posun v tom, že už nepřicházíte s návrhem, který je i podle většiny významných ústavních právníků protiústavní. Vám to sice nevadilo, protože jak jsme se dozvěděli od paní předsedkyně Markéty Adamové Pekarové, proč absolvovat tak vysilující a zbytečnou debatu na půdě této ctěné Poslanecké sněmovny, což dohromady s jejím dalším výrokem, že opozice by měla sedět v koutě a šoupat nohama, vypovídá o vaší představě parlamentní demokracie.
Prodloužení nouzového stavu o 58 dnů bylo každopádně nepochopitelně dlouhé, a jak jistě víte, my jsme vám nabízeli podporu pro prodloužení o 30 dnů. Pokud teď ale říkáte, že toto je poslední žádost, protože do konce června připravíte taková legislativní opatření, aby nouzový stav už dále nebyl třeba, tak já se logicky musím zeptat. Co jste dělali doteď? Proč jste takovou změnu už nepředložili? Ptám se zejména proto, že určitě nejen já mám v paměti vaše vyjádření, pane vicepremiére a ministře Rakušane, že nouzový stav je přiznání selhání vlády. Pamatuji si také předvolební plakáty koalice SPOLU, na kterých stálo: už ani den nouzového stavu! Tak víte, kolik takových dnů bude? Pokud projde vaše žádost, bude jich 119. Ale já vám to nevyčítám. Mohla bych vás tady obvinit z pokrytectví, ale já jsem si jista, že to lidé sami vidí a jistě si to vyhodnotí. Jediné, co vám mohu vyčíst, je, že jste ty legislativní úpravy nepřipravovali od samého začátku, když pro vás byl nouzový stav sprosté slovo.
Já samozřejmě mluvím s hejtmany, našimi hejtmany a znám důvody, proč oni ten nouzový stav potřebují. A musím říct, že pokud někdo odvádí při této krizi skutečně dobrou práci, tak jsou to právě kraje a hejtmani. A to je i hlavním důvodem, proč my jako klub hnutí ANO většinově pravděpodobně prodloužení nouzového stavu podpoříme, i když s největší pravděpodobností, my se ještě poradíme, až vyslechneme všechny argumenty a odpovědi na naše otázky, pravděpodobně ne v té lhůtě, o kterou žádáte. Ne snad proto, že by nás vláda o té potřebě přesvědčila, zatím rozhodně ne, ale přesvědčili nás hejtmani a kompetentní lidé, kteří tu krizi skutečně řídí. Náš klub, přestože jsme v opozici, se nebude chovat stejně, jako se chovaly vaše strany v době, kdy jste byli v opozici a hejtmani stejně tak volali po prodloužení nouzového stavu během covidu. My skutečně nebudeme politikařit a hazardovat s osudy lidí. Nezlobte se, ale musím to připomenout. Covid byl tenkrát na vrcholu, kapacity nemocnic byly na hranici, někde dokonce i za hranicí a pacienti se museli převážet. Žádali jsme vás o prodloužení nouzového stavu. Ministr s vámi jednal, vysvětloval situaci, prezentoval data. Žádali vás i vaši hejtmani, ale vy jste se rozhodli pro politiku a nouzový stav neprodloužili. My teď žádná data nedostáváme, nikdo s námi ani nejednal. Přesto v této otázce politikařit odmítáme.
Děkuji vám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
