Vážené kolegyně, Vážení kolegové, když jsem se připravovala na dnešní jednání, snažila jsem se programové prohlášení vlády číst s opravdu otevřenou myslí a věnovala mu mimořádnou pečlivost a samozřejmě i značný kus času. 

Stejně tak jsem přistupovala k nedávno zveřejněné koaliční smlouvě a před volbami i programům jednotlivých stran. 

To, jakým směrem hodlá naši zemi vést nová vláda, je pro mě důležité nejen jako pro matku, babičku, ale pochopitelně i jako političku, která se v předvolebních kláních nesčetněkrát střetávala v diskuzích s představiteli vládní koalice. A v těchto diskuzích jsem se opakovaně musela potýkat s absencí konkrétních plánů svých politických oponentů – zejména aspirantů na pozici ministra financí – kteří o co více ambiciózními a nerealistickými cíli se oháněli, o to dunivější prázdnota se ozývala, když měli popsat, jak na to hodlají prakticky jít. 

Dobrá, říkala jsem si. Tak volební programy asi holt konkrétní úspory neuvádí. A kolegové, kteří v předvolebních diskuzích kličkovali jako Messi, to třeba rozbalí po volbách. Pokud k tomu tedy dostanou od voličů příležitost. A vše pak řádně a konkrétně zpracují a předloží. Řekněme, že nejpozději po diskuzi s koaličními partnery. A konkrétní úspory pak vtělí do koaliční smlouvy. 

Jenže ani to nestalo. Koaliční smlouva, jak víme, o žádných konkrétních úsporách nehovoří. Naopak přichází s nápady, které znamenají každoroční sekeru nejméně 70 miliard navíc.