Premiér Sobotka, jeho nejvýznamnější politický konkurent a vyzyvatel, prohlásil po posledních krajských a senátních volbách, že stranu bude třeba modernizovat, najít nová témata a oslovit tak i jiný elektorát voličů, především mezi mladými lidmi. Určitě dobrý plán, leč ve světle událostí těchto dnů, vzal zřejmě za své dříve, než se o něm vůbec začala vést seriozní vnitrostranická diskuze.

Ostudné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů reprezentujících ČSSD v „kauze Dalajlama“ připomíná svou dikcí i obsahem spíše text někdejších usnesení UV KSČ, kde zpravidla nemohla chybět zmínka o nerozborném přátelství našeho a sovětského lidu. Oslovit tak může jedině úplně odlišný elektorát, než zněl plán: duchovní pohrobky komunistické strany. Záměr nebo hloupost? Obava, že do poloprázdné stranické pokladny přestanou proudit jüany? Anebo proběhl v onom krátkém období po volbách u socialistů utajený puč a moc převzal pročínský lobbista Jaroslav Tvrdík? S ohledem na premiérův plán ale především školácká politická chyba, která byla obratem potrestána.

Petr Pithart řekl po svém rudolfínského projevu k uctění památky Václava Havla, že záměrem bylo především dodat odvahu právě premiéru Sobotkovi. Zejména odvahu více se politicky vymezit vůči prezidentu Zemanovi. Projev sklidil bouřlivý potlesk, aplaudoval i usmívající premiér. Bohužel, v úterý v podvečer zaznělo z jeho úst zcela zřetelně: Díky za snahu, ale my už jsme zase s Milošem na jedné lodi.