Koncem třicátých let u nás existovala různá hnutí, která burcovala národ a varovala před židovským nebezpečím a světovým spiknutím. Dnes se neburcuje proti Židům, těch už je u nás málo, nicméně i počet muslimů je tady ve srovnání s ostatními evropskými státy mizivý. Nyní zase obdobné skupiny vystupují a vyzývají k boji proti islámu a varují před příchodem muslimů. Ovšem ve třicátých letech se tací alespoň poctivě jmenovali fašisté. Dnes, ze vcelku pochopitelných důvodů, užívají jiné názvy. Ale kázání nenávisti a vylučování skupin obyvatelstva, strach před čímkoliv cizím a jiným, spojuje pány Konvičku, Černocha a další s jejich předchůdci o osmdesát let dříve. Zatímco Tomáš Garrigue Masaryk ovšemže ani na vteřinu nepomyslel na to, že by snad shromáždění podobných skupin podpořil, či na nich dokonce promluvil, z Hradu slyšíme, že si prezident Den boje za svobodu a demokracii připomene na Albertově v době konání demonstrace Bloku proti islámu a Úsvitu - národní koalice. Rád bych připomněl, že 17. listopad neodkazuje pouze na události z listopadu roku 1989, kdy se po demonstraci studentů a jejich zmlácení na Národní třídě začal u nás hroutit komunistický režim. Sedmnáctého listopadu 1939 demonstrovali čeští studenti právě proti podobným myšlenkám, proti kazatelům nenávisti a strachu, kteří se teď budou roztahovat na Albertově. Draze za to zaplatili a na jejich počest se tento den oslavuje jako Mezinárodní den studentstva. Děti, ženy a bezbranní jsou v naší zemi a ve světě chráněni před zneužitím zákonem. Měli bychom se snažit také zabránit zneužití národních svátků, jako je 17. listopad a 28. říjen, lidmi, kteří boří přesně to, co tyto svátky představují. Obranu svobody a právního státu proti nenávisti a populistickým lžím.