Počkat, řekli si možná někteří z vás – co to má být ten „fundraising“? Je to výraz přejatý z angličtiny (už se nám nedostává národních buditelů, kteří by vymýšleli libozvučné domácí ekvivalenty) a značí shromažďování finančních prostředků na nějaký účel. V českých zemích máme s fundraisingem historické zkušenosti, na Národní divadlo jsme se skládali dokonce dvakrát.

V dnešní moderní době už samozřejmě tuto činnost podporují internetové aplikace. Je to splněný sen svobodomyslného člověka digitálního věku – autor zde představí svůj projekt a začne informace o něm šířit po síti. Cílem je přesvědčit ostatní uživatele, že mají dát své peníze právě jemu. Samozřejmě to není vždycky tak jednoduché, ale technické možnosti, o jakých se ještě pár let zpátky nikomu ani nesnilo, otvírají šikovným lidem nekonečné obzory.

A tak se stalo, že si jeden mistr pera svými ukázkami získal i mě. Usoudil jsem, že chystanou knihu musím mít a investovat do ní ty tři stovky, které na hromadě s ostatními příspěvky od ostatních donátorů dají dohromady částku potřebnou k realizaci tisku. Už jsem popsal půl stránky a teprve teď přichází to podstatné – zmínil jsem se o tom později v jedné internetové diskusi. Vůbec ne proto, abych se chlubil a chválil, není ostatně za co, prostě to tak přišlo mezi řečí. Do kolen mě ovšem poslala reakce jednoho z diskutérů: