Minulý týden se vinou „trapného nedorozumění“ ukázala legrační věc, totiž že myšlenky některých prezidentských kandidátů od sebe navzájem opisují týmy externích kreativců. Horší je, o jaké myšlenky jde. Drahošův od Horáčka okopírovaný status se týkal nechvalně proslulé amnestie Václava Klause z roku 2013. Prý šlo o „jednu z největších pohrom, které nás po revoluci postihly“, jež „podryla důvěru lidí v právní stát“.

Za ostatní jistě mluvit nemůžu, ale mou důvěru v právní stát mnohem víc podrývá, když se vesele manipuluje z fakty a fabuluje tak dlouho, až to přebírají i prezidentští kandidáti a většina národa se spravedlivě rozhořčí něčemu, co vůbec není pravda. To je přesně příklad této amnestie.

Skoro každý vám sice řekne, jaká to byla pohroma a jak ztratil víru v právo, ale vsadím se, že ve skutečnosti většina lidí vůbec netuší, jak byla vlastně postavená a kdo všechno prezidentskou milost dostal nebo nedostal. Papouškují po ostatních, že osvobodila tuneláře, zloděje, násilníky a dokonce i vrahy, ačkoliv je to úplný nesmysl. Jak to tedy tenkrát bylo? Kompletní text je k dispozici zde.

Byly prominuty tresty vězení nebo jejich zbytky nepřevyšující jeden rok (ve vymezených případech méně závažné nenásilné kriminality podmíněněprominuty až do výše 2 let, speciálně se navíc ještě větší benevolence dostalo starším vězňům přes 70 resp. 75 let). To znamená zejména neplacení alimentů, maření výkonu úředního rozhodnutí, drobné čorky a u menšího množství trestanců cosi jako předčasné propuštění „za dobré chování“. Všichni takto omilostnění by stejně nejpozději do 31. prosince 2013 byli venku. Celkem to bylo asi 6500 lidí ve výkonu trestu a dvakrát tolik dalších, kteří teprve na nástup do vězení čekali. Tohle je docela zajímavé zjištění – na nástup do vězení se u nás stojí fronta a v jeden okamžik je víc lidí na svobodě před výkonem trestu než těch, kteří si jej v obdobné výši odpykávají.