Při pohledu na politický vývoj od roku 1990 lze vypozorovat, že v období ekonomické recese tahá levice za kratší konec provazu. Zřejmě proto, že občané věří, že při bohatnutí společnosti dopadnou nějaké drobky i k těm nejchudším a nejpotřebnějším.

Dokonce se při pohledu na reálnou politiku stírají rozdíly mezi právě prosazovanou pravicovou či levicovou politiku. Také proto, že populismus není ani pravicový, ani levicový a každý politik chce být opětovně zvolen. Proto ti, kteří vládnou v období hojnosti, nemusejí řešit základní problémy země. Přesto i v tomto období dobrý pozorovatel rozpozná rozdíly mezi prioritami levice a pravice a to především v pohledu na dostupnost a kvalitu veřejných služeb, infrastrukturu či zabezpečení těch, kteří jsou odkázáni na pomoc státu. Ať již ve formě sociální pomoci či penzí.

Naopak v období ekonomické krize, růstu nezaměstnanosti či nepopulárních výdajových škrtů se voliči právem obracejí na levicové politiky, aby zabránili propadu jejich životní úrovně. Problémem ovšem je, že jednotlivé vlády nekopírují hospodářské cykly, což má za následek málo očekávané výsledky voleb a tím nakonec i dopady na občany země.