Prostě dodaly potřebný počet hlasů pro pravicové vládní koalice, a to bez ohledu na principiální rozpory předvolebních slibů s povolebními činy těchto stran.

Pomoc českých pravicových médií k prosazení nových politických subjektů bez jasného programu, bez členské základny, ale o to více provázaných s byznysem i těmito médii svědčí nikoliv o tolik proklamované změně k lepšímu, ale spíše o prosazování osobních či skupinových zájmů. A také o nutnosti zachytit  hlasy nespokojených pravicových voličů.