O odpovídajícím vzdělávání, zejména vysokoškolském, a zabezpečování potřeb státu v zásadních oblastech výroby tak nelze vůbec hovořit. Právo na vzdělání a honba vysokých škol za dotacemi na žáka produkují kvanta sociologů, politologů a dalších v praxi neupotřebitelných profesí. A také absolventů, kteří by na vysokých školách vůbec neměli být. Zatímco hlad po technických odbornostech je v podnicích čím dál tím větší. Kdo za to může?

Školství a vzdělávací systém jsou nerozlučně spjaty se státem. Dnes to znamená, že „pravidla hry“ ve školství určuje vláda, která rozhoduje o tom, co se musí učit, jak se to může učit, kdo to smí učit. A to i ve školách soukromých. Disproporce ve vzdělávacím systému jdou tedy plně na vrub minulých i současné vlády.

KSČM, která je již léta v opozici, proto požaduje ve svých programových prohlášeních zaměřit se na sladění vzdělávacího systému s požadavky pracovního trhu, cíleně podporovat technické a učňovské školství a spolupráci firem a škol tak, aby vzdělávání odpovídalo současným potřebám. Vláda však na naše připomínky nereaguje.