Bez toho to bude pořád jen neúplný příběh. V médiích se zcela ignoruje rozhodování Rady, tedy ministrů členských zemí EU. Bez souhlasu obou dvou institucí se přitom žádná směrnice či nařízení prostě nepřijme.

Dva příklady z poslední doby. Velmi diskutovaná směrnice o nabývání a držení zbraní, jejíž návrh vyvolal u veřejnosti pobouření, byla projednávána v příslušném výboru Evropského parlamentu a také v příslušných pracovních skupinách Rady, kde jsou zastoupeni experti kompetentních  ministerstev. Pozice obou institucí se výrazně lišily. Ta, kterou přijal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, mnohem více (i když ne absolutně ve všem) reagovala na připomínky odborné veřejnosti a odstranila nejkřiklavější části návrhu.

Znění schválené Radou, tedy členskými státy, bylo v mnohém ještě striktnější a více omezující než původní návrh Evropské komise. Ví se, že své argumenty Česká republika na úrovni expertů ministerstev vnitra neprosadila a v závěrečném hlasování byl český ministr vnitra proti. To ale ještě nebyl konec schvalování. Teprve poté, co schválí své stanovisko jak Rada, tak Evropský parlament, dochází k vyjednávání mezi těmito dvěma institucemi o konečném znění. Těmto jednáním mezi institucemi se říká trialog. Na dohodu musejí být vždy dva, v tomto případě tedy Rada (vedená předsednickou zemí) a Evropský parlament. Výsledná vyjednaná dohoda o textu "zbraňové směrnice" byla oběma institucemi (v každé zvlášť) velkou většinou schválena (byť ani české ministerstvo vnitra v Radě ani čeští europoslanci v Evropském parlamentu závěrečný kompromis nepodpořili). Mediální pozornosti se ovšem těšilo jen hlasování Evropského parlamentu.