Musím uznat, že v mnohém vystupuje se znalostí věci a opírá se o zkušenosti a názory pedagogů z praxe, s nimiž na seminářích, které organizoval ještě jako stínový ministr školství, problémy současného školství diskutoval. Naši podporu má určitě jeho snaha o rozšíření kapacit mateřských škol, ale také škol základních, kam se postupně vysoké počty dětí přelévají, záměr finančně podpořit malé venkovské školy, jimž by jinak hrozil zánik, rozhodnutí zlevnit a zjednodušit státní maturity, či kroky vedoucí k oživení technického a učňovského školství, včetně prosazování znovuobnovení školních dílen na základních školách. Za rozumné lze považovat také sepsání dohody o spolupráci mezi ministerstvem školství a Svazem průmyslu a dopravy, jejíž součástí je provedení analýzy trhu práce s cílem zjistit potřebnou strukturu oborů v horizontu zhruba deseti let a tyto obory podpořit. S ministrem Chládkem, s většinou krajů i s Asociací středních průmyslových škol jsme zajedno také v tom, že je potřeba plošně zavést povinné přijímací zkoušky pro maturitní obory na středních školách. Podíl počtu přijímaných žáků do 4-letých maturitních oborů je zhruba 75 %, na víceletá gymnázia se dlouhodobě přijímá 12 %, v Praze 38 %. Zhruba 15 % studentů opakovaně neuspěje u maturitní zkoušky, ne všichni žáci jsou tedy očividně do maturitních oborů přijati oprávněně. Ostatně svědčí o tom i hluboký propad kvality vzdělání za posledních 25 let. Je proto správné do systému přijímacího řízení na středních školách zasáhnout a změnit situaci, kdy víc jak polovina krajů a řada samotných škol si přijímací testy kupují od soukromé firmy. Konkrétní podoba návrhu, příprava, stanovení hranice úspěšnosti, způsobu financování a toho, kdo bude realizátorem, to bude pochopitelně předmětem další diskuze a netvrdím, že ve všem budeme se současným ministrem zajedno.

 Zmínit bych ale chtěla i další návrhy ministra Chládka, které stojí za úvahu - kampaň za zdravý životní styl dětí, jejíž součástí je záměr vrátit vaření školním jídelnám (nyní se jídlo do škol často pouze dováží externími firmami, kontrola jeho kvality je obtížnější), hledání cesty, jak zbavit základní školy automatů na sladkosti, které si děti kupují místo svačiny či záměr zavést třetí hodinu tělesné výchovy do vzdělávacích programů základních škol. V této souvislosti však musím podotknout, že je nutno řešit také vysoké platby za mimoškolní zájmovou činnost, kdy zapojení dítěte např.do sportovního oddílu je často nad finanční možnosti rodičů. To samé se ovšem týká i samotného vzdělání, a to na všech stupních škol, které stojí rodiny stále víc a víc peněz. Oceňuji proto podporu ministerstva školství našemu návrhu na zvýšení sociálních stipendií studentům vysokých škol.

Z dílny současného ministerstva jsou pochopitelně i jiné návrhy, na něž jsou názory rozdílné. Nahrazení té maturity, která dnes slouží jako podmínka k získání živnosti nebo přijetí na „profesní“ vysokou školu bakalářského typu, mistrovskou zkouškou, novela zákona stanovující výjimky z povinné odbornosti a kvalifikace pedagogických pracovníků, zavedení přísnějších trestů za napadení učitelů a vychovatelů jejich žáky nebo rodiči a zároveň přísnější postih pedagogů, kteří napadnou žáka – to jsou návrhy možná diskutabilní, ale reagující na současnou situaci. Je proto třeba náležitě je prodiskutovat, vzít v úvahu všechny dopady, všechna pro a proti a následně kvalifikovaně rozhodnout.