Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

dovolte mi také kratičkou úvahu na téma, které tady probíráme. Bude to mít tři krátké odstavce. Tím prvním bude svoboda, druhým budou nějaké zkušenosti a pak možná nějaké doporučení.

Bylo tady řečeno, že všichni, kteří tady budou obhajovat protikuřácké stanovisko, tak vám budou říkat nekuřte, nekuřte, jak je to nezdravé, tak to rozhodně ne. Já respektuji svobodu každého člověka – kuřte si jak chcete. A dokonce toto je moje úvodní věta v hodině občanské výchovy v 9. třídě, která samozřejmě končí tím, že by dítě mělo vědět, že kouřit nemá.

A také jim řeknu, ať si vezmou tužky a pera. A když budou dva kuřáci doma, tatínek a maminka, k tomu si dají večer pár piv, jak to tady popisujeme. Kolik utratíte denně, děti? Asi tak dvě stě korun, dvě krabičky cigaret a nějaké to pivo. Tak to násobte třiceti dny v měsíci, násobte to dvanácti měsíci a násobte to čtyřiceti lety svého aktivního života. A nikdo si nedovede, ani možná z vás, nyní představit, kolik milionů korun to je. Přesto je to volba – kuřte. Ale pak se nemůžete divit, a to je můj poznatek jako starosty, že každý rok přijde několik lidí, kteří bydlí v městských bytech a nejsou schopni platit nájemné. Nejsou schopni platit nájemné, přesto, že jsou zaměstnaní, ale jsou velmi silní kuřáci, neodpustí si po pěti, po šesti pivech denně. A to je priorita, a to nájemné přece nebudeme platit, nějak to dopadne. Dojde k exekutivnímu vystěhování z bytu. A co se pak stane? Máte odvahu říct, nestarejte se o tyto lidi, zavinili si to sami, je to jejich svobodné rozhodnutí, mají skončit život v příkopu? Asi ne, asi jim nabídneme místo v nějakém sociálním zařízení, které bude platit město nebo stát.