Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já nebudu opakovat některé důvody, které vedly zpravodaje a také pana ministra k vyjádření určitého nesouhlasu s touto normou, právě z těch důvodů, které jsou legislativně problematické. 

Spíše bych obrátil naši pozornost ne k tomu, co je naprosto jasné, to znamená, že znásilnění je znásilnění a ublížení na zdraví, ať už domácí násilí nebo nějaké jiné se musí trestat. Ale naopak bych obrátil pozornost k něčemu, co je určitá rovnováha, o kterou se v právu musíme opírat a hledat samozřejmě spravedlnost. A ta záležitost u nás není taková, jaká byla před 30 lety. Naopak, ta společenská atmosféra k odsouzení pachatelů takovýchto trestných činů je poměrně nesmlouvavá.

Ale pravdou také je, že musíme postupovat obezřetně, abychom neudělali chybu. A teď všichni znáte asi ten příběh toho nařčeného otce, který právě v tom sporu nějakého rozchodu manželů byl obviněn ze sexuálních útoků na děti a také na tu ženu, která se s ním soudila. A skončilo to tak, že ona byla odsouzena z křivé výpovědi, ale myslím, že to trvalo 4 roky. A tento člověk pochopitelně má zcela jistě zničený život. Aspoň tedy na dlouhou dobu, protože na každém šprochu je pravdy trochu. To znáte všichni.

A pak tady někteří předřečníci, nebo spíše předřečnice, velmi správně volali po tom, myslím, že to bylo ve vystoupení paní senátorky Horské, aby ten proces netrval dlouho. S čímž já velmi souhlasím, ale problém je také právě v těch posudcích a v těch, kteří ty posudky dělají. A to je dost velký problém, protože jestliže tady máme renomované psychology, kteří mají razítko soudního znalce, a 4 se v jednom případě od sebe zásadně liší, tak si myslím, že ten problém asi není na straně soudce, ani na straně policisty. Ten problém je, jestliže o té vině či nevině má rozhodnout tento psychologický posudek, či posudek tohoto psychologa, tak pak se musíme dívat na to, kdo ty posudky dělá, jestli tam je všechno správně.