Vážený pane předsedající, pane senátore Bazalo a ostatní senátoři a senátorky, pane ministře, všechny vás zdravím.

Rád bych se zamyslel nad touto normou velmi krátce, protože mnohé věci byly řečeny, asi není dobře, abychom je stále opakovaly. To znamená, přihlásím se k tomu, že považuji tento tisk za, a naše jednání v tomto smyslu, skutečně za neústavní. Zásadní věcí, kterou vnitřně odmítám, samozřejmě každý z nás ji může vidět jinak, jsou věty, kdy poslanci či senátoři řeknou: S tím se vyrovná, s tímto nedostatkem, soud. Nebo: S tím se vyrovná tedy Ústavní soud.

To znamená, tím myslím i normální zákony. Až člověk stojí asi před soudem a zjistí, že je odsouzen, protože si to pan soudce myslel, a to proto, že si takto vyložil zákon, pak odvolací soud si to zase vyložil nějak jinak, mnoho věcí prostě mělo řečeno být a není řečeno, byť chápu, že zákony nemohou být napsány na každý případ, ale přece jenom vytváříme zákony, kdy mnohdy je tam tolik nejasností, že vlastně pak i výklady soudů jsou různé. Pokud to lze, my bychom je měli odstraňovat.

V tuto chvíli jsem přesvědčen, a nakonec je to vidět i v tom, bylo to řečeno tady, je to i v médiích, že polovina ústavních právníků říká ano a polovina ne. Jestli jsou to opravdu poloviny, nevím. Ale jisté je, že už to, že vznikne tak velká pochybnost, je podle mého názoru špatně.