Většinu majetku získaly církve na základě válek, konfiskací, úplatků mocipánů

Že Petr Honzejk z Hospodářských novin plácá nesmysly, je nezměnitelný fakt. Ale jeho komediální genialita graduje ve vztahu k požadavku provládních stran, aby církve zaplatili desátek z církevních restitucí.

Honzejk zašveholil: „…Komunisté mají nenávist k církvím v genech i za nehty, společně s krví umučených kněží. Byli to oni, kdo církvím majetek ukradl, a jsou na to dodnes zvráceně pyšní. U ANO a ČSSD je motivací čistokrevný populismus. V zemi, kde do kostela chodí jen zhruba pět procent lidí a kde většina lidí čerpá informace o povaze katolické církve z povinné četby Aloise Jiráska, jsou církve ideálním otloukánkem.“ (Hospodářské noviny, 5.6.2018)

Proč považuji Honzejkův výlev za podivnou ptákovinu? Že komunisté flanďáky nemuseli, to ví každý. Byl to prostě mocenský boj. A v jednom okamžiku církve tahaly za kratší konec mocenského provazu. Ale vraťme se k majetku církví.

Církve získali majetek podobně jako komunistická strana (KSČ). Byl jim přidělen. Církve byli součástí mocenského aparátu panovníka. Fara byla něco jako místní organizace KSČ, vikář ve větším městě byl něco jako okresní výbor KSČ, biskup byl v čele krajského výboru zvaného biskupství. Potom byly ještě účelové organizace jako kláštery a různé církevní statky, často přímo navazující na kláštery nebo farnosti.