Vážený pane předsedo, vážený pane ministře.

Informace vlády o jednání Evropské rady, která proběhla 26. června, je na našem pořadu jednání jenom několik málo dní poté, co tahle Rada skončila. Já jsem chtěl za to poděkovat. Často se nám totiž stává, že projednáváme závěry Evropské rady týden, měsíc, možná měsíc a půl po tom, co skončila. A tady to je naopak. Děkuji tedy nejenom panu ministrovi, že mezi nás přišel seznámit nás s tímto bodem, s takovou pečlivostí, která mu je vlastní, ale taky jsem chtěl poděkovat Senátu a evropskému výboru zejména za to, že dokázali tuto věc projednat takto rychle. Je totiž něco jiného jednat o těchto aktuálních věcech, když jsou ještě žhavé, a něco jiného dělat takovou archeologii, která se týká něčeho, co je dávno pryč.

Chtěl jsem navázat na svoje předřečníky a upozornit na několik věcí. První se týká Slovenska. Pan ministr velmi správně upozornil na postavení nebo na argumentaci slovenské strany, která začíná, i pod vlivem debaty v Národní radě Slovenska, brzdit sankce, jejich přijímání na adresu Ruska. Je to ale věc, která nás všechny musí zajímat a vlastně nás z bezpečnostního pohledu oslabuje. Nejsou to totiž jenom samoúčelná opatření, je to otázka bezpečnosti.

Ve chvíli, kdy přijímáme sankční opatření vůči Rusku, tedy agresorovi, který svou činností ohrožuje nejenom Ukrajinu, ale doslova celý kontinent, odpovídáme tím nevojenskými prostředky na tu agresi a mimo jiné omezujeme přísun čerstvých financí pro Rusko na financování války. Pokud nepochopíme, že v hledáčku tohoto protivníka už jsme dávno i my jako členové Severoatlantické aliance nebo Evropské unie, tedy včetně Slovenska a České republiky, budeme mimo. Proto se domnívám, že i se slovenskou stranou je potřeba, abychom o těchto věcech jednali právě my na úrovni parlamentní.