Vážený pane předsedo, předsedající, děkuji za slovo, dámy a pánové. Tři věci. Zaprvé je to pět let, co se v rychlovlaku, který se řítil krajinou více než 300kilometrovou rychlostí, objevil terorista. Měl u sebe 9 naplněných zásobníků, automatickou zbraň, střelnou zbraň krátkou, několik desítek litrů hořlaviny a nůž. Ten člověk chtěl vraždit. Podařilo se ho odzbrojit a teprve zpětně se ukázalo, že ti, co ho odzbrojili, byli mariňáci, tedy příslušníci americké armády v civilu. Těch, kteří ho pomáhali odzbrojit, ale bylo víc. Když se potom zpětně rekonstruovalo, co se v tom vlaku stalo, jak se odvrátilo to neštěstí, tak teprve všem doklaplo, jak bylo důležité, že v tom vagóně seděli lidé, kteří umějí nakládat se zbraněmi, kteří poznají, když se ta zbraň zasekne, resp. umějí odzbrojit a umějí ji také odpovídajícím způsobem zajistit.

Byli tam zranění, ale byl tam i pocit z toho, že se podařilo zastavit velmi nebezpečného útočníka. Z toho mi vyplývá jeden velmi důležitý závěr. Nežijeme v bezpečném světě, je potřeba, aby se naši občané uměli bránit a aby byli gramotní v nakládání se zbraněmi, i když třeba nejsou členy ozbrojených sborů. Proto se velmi přimlouvám za to, abychom tuto debatu nepolarizovali, ale velmi pozorně naslouchali těm, kteří vystupují, ať už s vlastní bohatou zkušeností, nebo proto, že mají nějaké důležité poznatky, třeba i z oblasti užívání zbraní nebo boje s terorismem.