Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já budu stručnější. Já vás všechny chci poprosit, abychom tento zákon dostali do podrobné rozpravy, protože je třeba přihlížet už minimálně k tomu pozměňovacímu návrhu, který vzešel z hospodářského výboru.

Prvních 7 bodů toho pozměňovacího návrhu je úpravou terminologie, kterou vyčetlo naše legislativní oddělení těm jednotlivým paragrafům, to znamená, abychom mluvili stejným jazykem jak v zákoně o živnostenském podnikání, tak v tomto zákoně. To jsou ty úpravy terminologie, ale pak ještě je důležitý bod osm a devět. Tam bych potom poprosil, dostanu se k tomu v podrobné rozpravě, abychom ty body osm a devět nepřijali, hospodářského výboru, a přijali ty pozměňovací návrhy, které tady avizoval kolega Wagenknecht.

Já bych chtěl ještě jednou stručně, řekněme, jinými slovy, zrekapitulovat, co tady můj předřečník říkal. Ten zákon kromě jiného má chránit veřejné prostředky. To znamená, že poskytovatelům dotací a vypisovatelům veřejných zakázek musí umožnit, aby zjišťovali, kdo je skutečným vlastníkem, ten příjemce. To znamená, ten zákon, tak jak nám přišel, staví formálně právní stav nad skutečný. Tady se říká: Milý úředníku, podívej se do evidence. Co je v evidenci, je pro tebe svaté. Ale pro nás vždycky musí být svatý ten skutečný stav, protože skutečný stav je vždy nadřazený stavu formálně právnímu. To znamená, že my těm úředníkům musíme dát možnost, aby si ty věci, které jsou v evidenci uvedené, ověřili zakládacími listinami a jinými dokumenty, protože jak jsme kontaktovali rejstříkové soudy, ty nám samy řekly, že za tyto věci neodpovídají, že za věci, které jsou uvedené v evidenci skutečných majitelů odpovídá ten, kdo tam ty údaje poskytl. Tady se dostáváme do situace, že můžete poskytnout jakékoliv informace, soud je nemusí, dokud nezačne řízení soudní právě proti změně, tak je nemusí ověřovat.