Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Já jsem nechtěl předbíhat, ale vzhledem k tomu, že povedu za chvíli schůzi, a když vidím, kolik je ještě přihlášených, tak jsem to učinil.

Chtěl bych říct, a ono to tady probíhá celou touhle rozpravou, že skoro jako celý rok naprosto zmatečně, nepředvídatelně, ale mnohdy i protiprávně nebo protiústavně koná naše vláda. V tomto duchu teď projednáváme podle mého další legislativní paskvil. Jak zde už bylo řečeno, půl roku ležel v Poslanecké sněmovně. A co se potom stalo? Byl tam půl roku a během několika hodin, skutečně několika hodin, ho poslanci využili jako nosič a dali tam svoje vlastní úpravy, které samozřejmě v tak časové tísni nebyli schopni ani zohlednit.

Je třeba si uvědomit, když se podíváte, jaké další zákony se v rámci tohoto pandemického zákona mění, tak jsou to desítky. A v tom jednom paragrafu – teď si nepamatuji číslo, jestli je to devět nebo kolik, tak je jich dokonce snad padesát osm. To nemůže žádná legislativa v téhle republice dát během víkendu dohromady. A už vůbec ne my tady, mnozí laici, mnozí trošku víc vzdělaní v oboru práva, nicméně ani oni na to nejsou schopni reagovat v tak krátkém čase, jak by asi chtěli.

My jsme ten zákon, který se schválil 18. 2. v Poslanecké sněmovně, dostali v pátek 19. 2. Přes víkend pracovala naše legislativa, v neděli jsme ho dostali do našich e-mailů. A já jenom chci říct, že klub STAN se od té doby, tzn. už v pátek až do dnešního dne včetně, už sešel pětkrát. Jen na toto téma. Nevím, jak to měly ostatní kluby, ale my jsme se tomu poměrně zevrubně věnovali. A dneska jsem zjistil, že oba výbory, které zasedaly tři hodiny před tímhle plénem, tak si myslím, že takhle se zákony v žádném případě nedají vypouštět z parlamentu jako takového.