Dobrý den, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.
Mám ušetřenou pozici, protože pan senátor Vystrčil velmi přesně tady řekl, o co jde a já nebudu mluvit o technikáliích s DPH, byť jsem včera byl v jednom zapsaném spolku, kde jsme se do 12.00 hodin prohulili, prozpívali, koupili pivo a jedli bůček. A majitel toho spolku si mi stěžoval, že se nemůže dohodnout s dodavatelem, kterému platí 500 Kč měsíčně za to, aby mu spravoval strojek s EET a nikde se nedovolá. Ministerstvo říká: No, to je váš problém, to si vyřiďte s vaším dodavatelem strojku. Ono to ale není jednoduché. Je tam nějaká softwarová chyba. Bojí se, že dostane pokutu. Ale chtěl jsem spíš mluvit o tom. Mě mnohem víc než celé EET trápí to, co tady říkal pan senátor Vystrčil. Stát se ingeruje lidem do života v míře nebývalé. A po EET nepochybně bude někoho lákat, aby stát věděl ne, že něco kupujeme, ale také co kupujeme. Čili když to uvedu na vlastním příkladu. Stát se dozví, že pan senátor Kubera si koupil šest kartonů cigaret, a pan senátor Kubera dostane e-mail z Všeobecné zdravotní pojišťovny, že mu bylo zvýšeno zdravotní pojištění o 1 %, protože se nechová řádně a nežije zdravě. Podobně takový e-mail může dojít někomu, kdo si koupil třikrát za měsíc bůček nebo něco jiného, co stát si myslí, že by neměl, nedej bože, aby si dítě doneslo do školy Coca-Colu, to tady pan senátor nezmínil, tu šílenost, kterou jsme tady projednávali, jak děti ve škole si už nemohou namazat ani housku s máslem, protože se ukázalo, že i máslo obsahuje látky, které nepotřebujeme. Teď probíhá tiskem velká kampaň, že musíme přejít ze živočišné stravy na rostlinnou, byť odborníci říkají, že tím planetu zničíme úplně definitivně, když budeme jít jenom rostlinné produkty. To šílenství nemá konce. Vzpomeňte si na řepku, vzpomeňte si na ty všechny slepé cesty, co všechno se tady kolem toho semlelo. Včera jsem se včera pobavil nad tiskem jedno zdraví. Evropské tisky, když si je někdo opravdu přečtete, to jsou takové zhovadilosti, ale takové, a my se tady jimi vážně zabýváme a vítáme, abychom poté dali 9 bodů, proč je to absolutní ptákovina. Mě dojalo, když vláda jednala o tom, že prodejci kaprů, protože mají mokré ruce, tak budou vyřazeni. Podobné to bylo s registrem smluv, takže ty malé obce, které sice dělají občas kanály s dotací za 160 mil. Kč, ale protože abychom na ně byli hodní, tak zbyly jen úřady obcí s rozšířenou působností, kteří jsou postiženi registrem smluv, a to se valí dennodenně další a další takovéto byrokracie a všichni mluví o tom, už se těším, jak říkala paní náměstkyně, jak nový zákon o daních z příjmů bude jednodušší než ten starý. Ještě se mi to za 25 let nestalo, že by nějaký nový zákon byl snad dokonce lepší než ten minulý.
Vždycky je horší, protože se nad ním dostatečně nezamýšlíme, všimněte si, kolikrát opravujeme, pořád opravujeme, místo abychom se zamysleli, jestli to, co tady schvalujeme, jestli bez toho přežijeme. Já jsem vždycky říkal tu větu, že je zákon potřebný, těch je tisíce. Ale jestli je nezbytný? Jestli se náhodou stane něco úplně zásadního, když takový zákon mít nebudeme. A já jsem nedávno přemýšlel si tak doma, že DPH tady není, paní náměstkyně odjakživa. Umíte si představit situaci, že by nebylo DPH? Já úplně klidně. Ale ono to nejde, protože už si na to všichni zvykli. A pak se dočtete, že státy jako Holandsko a Lucembursko jsou považovány za daňové ráje, ale nesmí se to říkat, protože ony mezi nimi oficiálně nejsou. Ten problém je v něčem jiném. Lidé vědí, nejsou úplně hloupí, že stát potřebuje daně. Otázka je, jestli jich potřebuje tolik, aby tolik peněz nateklo do kanálů za různé nesmysly stejně jako evropské dotace, to je jiná věc, to je nepochybné. A člověk rád zaplatí daně, znovu zopakuji ten příběh s psíky. Ne že chcípají, to je jiný příběh. To je příběh o dani ze psů. Daň ze psů může být pro důchodce 200 Kč, pro ostatní 1000 a nebo také, když má dva psy, ještě více. My jsme se rozhodli, že chceme mít jednu. A vybrali jsme si seniory, protože ti platí 200. Tak jsme řekli: "Budou všichni platit 200." Když platili 1000, tak byl výběr zhruba 1 mil. Kč. My jsme tu daň snížili 5x a výběr byl 900 000 Kč. Co ještě chcete slyšet za důkaz, že když se někomu nevyplatí nezaplatit 200 Kč pod hrozbou nějaké pokuty, nemusí přepisovat čokla na babičku, jak tomu bývalo v minulosti, tak zaplatí. Ten podnikatel, když ta daň je normální přijatelná, tak není hloupý a ví, že ji musí platit. Když je nadměrná, tak hledá cesty, jak to obejít. A dělají to samozřejmě malí podnikatelé, ale v miliardových hodnotách to dělají velké firmy, na které ministerstvo prostě nedosáhne, protože ony mají peníze na to, aby si najaly daňové poradce takové, kteří provedou tzv. optimalizaci a zařídí to. A tam unikají desítky miliard oproti malým obchodníkům. Takže si nemyslím, že se dnes vůbec něco stane, přijmeme-li jakékoli usnesení, tak to bude v podstatě cár papíru, z kterého si vláda nebude vůbec nic dělat.
Jaroslav Kubera
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
