Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, kolegyně kolegové.
Já udělám podruhé radost panu senátorovi, protože s ním také souhlasím, ale ještě k tomu něco dodám. My tady také máme na programu jeden zákon, který prodlužuje odebírání řidičského průkazu lidem, kteří neplatí alimenty, a to dokonce do 26 let, když neplatí alimenty. Nechám stranou to, že dávat do souvislosti odebírání řidičáků s alimenty je právní v podstatě nesmysl, nicméně je velmi účinný. Je velmi účinný, je to jeden z účinných zbraní. A těch zbraní, které bychom mohli použít, máme mnohem víc.
Já teď sleduji takový zajímavý seriál z Texasu, který se jmenuje „Neplatíš, nejezdíš“. Kde dva, ježišmarjá, málem jsem řekl černoši, jak se tomu říká! Afroameričané, mohutný pán s paní, kteří mají za úkol odebírat vozidla těm, kteří neplatí. A můžu vám říct, že jsou to někdy scény, kdy kuchtíkovi berou auto, ostatní kuchtíci vyběhnou s kuchyňskými noži... A nejhorší pro ně prý je, když je tam slepá ulice, protože z té se blbě s tím autem ujíždí. A vůbec se s tím nepárají, prostě neplatíš, tak auto bereme. V Rakousku je to podobné. Ač je to země Evropské unie, tak má zřejmě jiné předpisy než my, tam je to něco podobného. U nás jenom, když to řeknete, tak vás začnou lynčovat.
Já už jsem tady mockrát říkal – a budu to znovu opakovat, škoda, že tu není pan ministr Ťok – pokuty za dopravní přestupky v malém městě činí 42 milionů korun! Vymahatelnost je 1 %. Kdo bude vymáhat na těch, co neplatí, ani to zákonné, kdo na nich bude vymáhat jaksi to navíc? Přece to je... Jé, pan ministr tady je. Zdravím, pane ministře, zdravím, zdravím!
Já jsem ho prosil nedávno, aby si udělal analýzu vymahatelnosti, když navrhuje další a další padesátitisícové, stotisícové pokuty právě těm lidem, kteří většinou žijí ze sociálních dávek, takže mu je samozřejmě nikdy nezaplatí. Ale kdyby takový neplatič např. si přišel pro pas, který si zapomněl vybavit, a jede do Turecka, nebo kam, a oni mu řekli: „Milej pane, až přijdete z pokladny, dlužíte tam patnáct stovek, pak vám okamžitě všechno zařídíme,“ tak to by panečku byla vymahatelnost téměř stoprocentní. Ale to už je zřejmě, omlouvám se paní ombudsmance, ta by z toho omdlela a napsala by mi hned padesátistránkový dopis, že tudy tedy cesta nevede.
Kromě toho zákon 56/2001 sb. říká v § 12, odst. 1a, že se takové vozidlo vyřadí z provozu. A když se takové vozidlo vyřadí z provozu, tak žádnou nehodu způsobit nemůže. Protože není v provozu. Na druhé straně ovšem buzerujeme občany s tím, že jsou lidi, kteří mají třeba dvě auta, v létě jezdí s „gabriem“, ale v zimě nejezdí, tak by rádi odevzdali značky a neplatili zbytečně. Což v některých zemích jde např. tak, že ty značky jsou vyměnitelné, on si je dává na to auto. Ale to by bylo asi na Českou republiku příliš silné. A já se divím tomu, že jednou už to tady bylo, pak se to vypustilo, a teď zase lobby zapracovala. Ale to jenom proto, že stát rezignuje na své povinnosti. Tam, kde je má, tam se jich zbavuje, ale tam, kde mu do nás nic není, tam to do nás panečku pere. V kolik máme chodit spát, co máme jíst, jak se máme chovat... Toto do nás pere horem dolem. Ale tam, kde stát má konat v těch základních věcech, které jsou nezastupitelné, tak tam stát nekoná.
A proto já se musím bohužel připojit k panu senátorovi Láskovi a navrhovat také zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Jaroslav Kubera
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
