Upřímně řečeno, kdyby mi bylo 17 let, byl bych ze stavu naší přírody stejně naštvaný, vystresovaný a zděšený, jako je Gréta nebo moje nejstarší dcera. Ale je mi 45. Už se nevysiluju těmahle negativními emocemi. Už sice není kam chodit na pstruhy, protoze pstruhové potoky mého mládí vyschly. A teď mi vykáceli i ty houbařské ráje. Ale s pokorou přijímám, že já si ještě přírody užil. Většinu svého života. Ale mladým jsme tuhle radost z podstatné části vzali. Oni mají právo být naštvaný. A my máme povinnost zachránit, co se dá.