Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Paní kolegyně Dernerová mě teď předběhla v té poznámce, kam budu směřovat. Samozřejmě ta aplikace, jak ji máme zažitou z letošního jara, jak ji vidíme letos na podzim, to je jedna věc. Jedna věc je, ty teorie, ať už je to zákon, metodika atd. To všechno je hezké, i v kontextu těch peněz, o kterých se mluví, 1,3 miliardy. To vypadá velmi pěkně, ale pak ta praxe... Speciálně když budu mluvit o regionu, jako je ten náš, z toho nejsevernějšího příhraničí, ze zkušeností, které slyším od ředitelů škol, od ředitelky, od učitelů, od starostů, tak potom je všechno jinak. V prostředí, kde 15 % obyvatelstva žije v takzvaně sociálně vyloučených lokalitách, nebo jak to budeme nazývat, to znamená, že pak 30 a více procent dětí je z těchto lokalit, z tohoto prostředí. A to je velký problém nejenom v tom vyučování online, nemluvím ani o tom, že někde je problém s internetem v našem příhraničí a tak dále a tak dále, ale s takovýmto typem vyučování se setkávat. Já tady nechci dlouze povídat o tom, jaké zkušenosti máme, protože to by bylo fakt dlouhé a možná by to nebylo ani úplně k věci teď, ale chtěl bych vás požádat, tak jak jsme se o tom bavili už možná před rokem a taky možná už před dvěma, jestli byste si neudělal čas na takový region, který je specifický. Ona vůbec je to komplikovaná věc a komplikovaná doba, ale regiony příhraniční, speciálně tam, kde jsou vyloučené lokality ve velkém, tak mají své specifické problémy. A pak všechno, jak já tady čtu ty věci, tak nahlížíte o dost jinak. Kdybyste si ten čas udělal, tak byste třeba získal malinko jinou zkušenost, abychom viděli, jak ty věci kromě těch obecných názorů a předpisů, jak třeba pomoci je řešit i v těchto specifických oblastech a tak dále, čili o to bych chtěl poprosit a vnímat i tuto problematiku.