Nejprve technická poznámka k paní kolegyni Baudyšové. Jednací řád Senátu nám ukládá projednat na plénu každou petici, která má více než deset tisíc podpisů, tato má šedesát tisíc, takže do toho spadá. Musíme se s tím vypořádat, a myslím si, že se tím výrazně lišíme od sněmovny, protože tam se petice řeší většinou v petičním výboru a tím to končí. Tady se nám nemusí líbit každé téma, které petenti přinesou, ale vždy to je téma, které nějakou skupinu obyvatel trápí, a Senát se usnesl – je to již dávno, byl jsem u toho – že u takto masivních petic bude těmto lidem věnovat sluch a bude projednávat svůj postoj k takovému problému.

A nyní k našemu hlavnímu tématu. Myslím si, že jsme měli naprosto nejlepší uspořádání této otázky, legislativně vzato, jaké je myslitelné, které je současně liberální a současně dává prostor pro nějakou volbu, jak ze strany podnikatelů, tak ze strany zákazníků. Zákonná úprava, že o tom, jaké podmínky budou v tom kterém provozu, rozhoduje provozovatel, si myslím, že je vyvážená a jedině správná. On nese riziko svého podnikání, on ví, kteří klienti mu přinášejí peníze a kterým tedy má dávat přednost.

Zajímavá informace zazněla z úst předsedy Asociace hotelů a restaurací pana Stárka. My to tady v Praze známe dobře, že už spousta restaurací, řekl bych v centru prakticky všechny, přešly na nekuřácký provoz. Proč to udělaly? Protože věděly, že to jim přináší klienty, přijíždějí turisté buď ze zemí, kde jsou na to zvyklí, anebo s rodinami a dávali restauracím bez kouření jednoznačně přednost. Jestli 70 % všech restaurací v Česku už bylo zavedeno na nekuřácký provoz, tak se mi zdá, že jsme se zákonem vlamovali do nějakých otevřených dveří. Protože takový vývoj obvykle pokračuje a obvykle si na to lidé zvykají a přirozenou cestou se ten prostor vytvoří. Záměrně jsme už na veřejné slyšení pořádané výborem přizvali zdravotní odborníky. Pochopitelně je třeba připomínat, že kouření škodí, že je spojeno s velikými zdravotními riziky, mnohdy se zcela fatálními následky, to je svatá pravda. Často, když se o tomto mluví, tak hovoříme i o jiných způsobech chování nebo života nebo jiných koncích, které mají podobné účinky, i když nesouvisí s inhalací. Nicméně tady je namístě, aby se zákonodárci ptali, do jaké míry jsou patrony těch občanů, do jaké míry jsou jejich vychovateli. Myslím si, že stát je povinen veřejnost informovat, zejména pokud se zjistí, že něco je škodlivé má o tom lidi informovat, aby se rozhodli, jestli tedy budou nadále riskovat své zdraví. To snad dělá. Dělá to formou varování, měl by podle mého soudu hledat i vynalézavější způsoby, zejména v řadách mladých lidí, jak je odradit od tohoto chování. Protože to si myslím, že je skutečně ten prostor, kde má stát šanci něco udělat. Ale nezapomeňme, že tento prostor je především vyhrazen rodičům. A stát nemůže brát na sebe odpovědnost za výchovu dětí bezvýhradně, takže je to úkol rodičů. A stát by mohl přinášet nástroje výchovné, osvětové prostředky, jak ty děti přesvědčit, že jsou i jiné atraktivní způsoby chování nebo protestu proti rodičům než je právě zapálit si cigaretu po vzoru svého slavného hrdiny anebo právě proto, že mi to všichni zakazují. Tam si myslím, že je místo státu. Tam, kde je člověk už kuřák a je dospělý, tak stát může pokračovat v tom, aby ho přesvědčoval, že je to nedobré. Statistiky jsou zdrcující, ve zpravodajství denně máme informace o vážných chorobách a o následcích a myslím si, že to je pro dospělého člověka dostatečná informace. Ale z kuřáka nekuřáka je možno vytvořit, je to těžký proces, ale tam je hlavně ta jeho vlastní vůle. Bez jeho vůle se to udělat nedá. Nezastávám se kouření, sám jsem nekuřák. Ale nemohu přijmout představu, že vyčleníme určitý typ chování ze společnosti. Ti lidé chtějí kouřit, vědí o tom, že je to nezdravé a chtějí to dělat.