Měl jsem velmi rád paní Květu Fialovou, byla skvělá herečka, nádherná dáma, a miloval jsem její jemný humor a nadhled, zvláště pak když mluvila o nás, o chlapech. S jemným úsměvem na rtech nás chlapy nazývala „macho“ (mačo) a ironizovala „mačovský“ pohled na svět. Dlužno říci, že v souvislosti s koncem druhé světové války neměla jen příjemné vzpomínky, ale naopak zažila velmi kruté chvíle s osvoboditeli, které ji poznamenaly na celý život.

Proč o tom píši? Ve středu jsme také projednávali návrh novely zákona o mezinárodním právu soukromém, který předkládal kolega senátor Václav Láska. Velmi zjednodušeně řečeno, šlo o drobnou úpravu, která by výrazně zjednodušovala případný návrat stejnopohlavních párů ze zahraničí s osvojeným dítětem. O každém konkrétním případu by rozhodoval soud. V bohaté a až bezbřehé diskusi padaly různé argumenty pro a proti. Osobně určitě patřím k těm, co podporují tradiční rodinu, křesťanské hodnoty, tradice, ale na druhou stranu nemůžu zavírat oči před realitou. V České republice je přes 180 tisíc případů, kdy dítě či děti vychovává pouze matka nebo otec, jde o rozvedená manželství, samoživitelky či samoživitele. Předmětná novela by se ročně týkala několika desítek dětí, což je ve vztahu k tomu, jaká je zmíněná realita při výchově dětí, poněkud marginální, a pokud děti vyrůstají v harmonickém vztahu a s láskou, tak je to určitě lépe, než kdyby měly vyrůstat někde v ústavech.

Z hlediska právního šlo touto novelou v zásadě o to, že pokud nastal právní účinek (zde osvojení stejnopohlavním párem) na území cizího státu, pak je na místě takový důsledek v zásadě respektovat. V 18 evropských zemích takové právo platí.