Z vyjádření, příspěvků a diskusních vystoupení, které zazněly na veřejném slyšení k vodnímu koridoru D-O-L, které Senát zorganizoval v pátek 14. 6. 2019, jsem si udělal několik závěrů.

Především bylo extrémně málo času si studii proveditelnosti (dále jen „SP“) prostudovat, vstřebat 3500 stran není jednoduché, ani zkrácená verze o 1400 stranách není snadno uchopitelná a problém jistě byl i s ještě kratší verzí SP (okolo 100 stran), která šla do mezirezortního řízení a ve které chyběly některé zásadní aspekty.

Ze strany rezortů se dle mého soudu adekvátně vyjádřilo jen ministerstvo financí a ministerstvo životního prostředí, rezort dopravy evidentně předpokládá, že ekonomika vodní dopravy je ve SP dobře zpracovaná a ministerstvo zemědělství prostě cokoli co zavání stavbou, která by mohla zadržovat vodu, vítá a podporuje.

Minimálně tři přednášející jasnými argumenty výrazně zpochybnili ekonomickou efektivitu celého projektu. Z diskuse vyplynulo, že SP neobsahuje vyhodnocení ekosystémových služeb dotčeného území, naopak se chlubí tím jaká „nádherná a funkční krajina“ vznikne po ukončení díla.