Podle posledních informací je totiž živočišná výroba, a to nejen v Čechách, ale v celoevropském měřítku, ve velké krizi. A to opravdu nepřeháním. K chovatelům prasat, kteří bojují o přežití, a o kterých se hovoří již několik let, se tak v posledním roce přidávají i chovatelé skotu a drůbeže.
Otázkou je, co s tím? Brusel chrlí miliardy dotací a jiných kompenzačních podpor. Na pražském Těšnově, kde sídlí Ministerstvo zemědělství, se každý z nových ministrů (a že jsme jich tu za poslední roky měli) snaží přicházet a více či méně úspěšně realizovat nápady na řešení s cílem vymyslet, jak z té šlamastyky ven.
Jsou však skutečně tím nejlepším lékem nové a nové dotační programy, které (i když mají atraktivní názvy jako "Investice do zemědělských podniků" nebo "Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů" či např. "Podpora vývoje nových postupů a technologií") ve svém důsledku všechny jen odrazují? Nechtělo by to spíš, než navyšující se administrativu a vyplňování různých "lejster" a formulářů, vše zjednodušit a hlavně konečně stabilizovat české zemědělství?
Od většiny farmářů slyším, že největší problém je s mlékem. Máme rodinné farmy, kde rodiny desetiletí chovaly krávy na mléko a najednou to už dál nejde. Mlékárny nevykupují nebo nasazují tak nízké výkupní ceny, že to je dál neudržitelné. Ano, i to je důsledek například uzavření trhu s Ruskem, nebo honby za co největší produkcí obřích agrokombinátů.
Nesmíme dopustit, aby malé rodinné farmy a spolu s nimi soukromí zemědělci byli upozaďováni či jim dokonce hrozilo pohlcení velkými komplexy. Vždyť to jsou právě oni, kdo se desetiletí starají o půdu. A o tu jde v zemědělství primárně. A když už tyto subjekty žádají o dotace a náhodou je dostanou, vždy tyto prostředky zůstávají v daném katastru, což je žádoucí. To by měla být cesta.
Když už jsme v Evropské unii a z Bruselu chodí návrhy na možné dotace do zemědělství, měli bychom je cílit opravdu k těm menším zemědělcům, kteří je potřebují nejvíce – a to například formou vyšších podpor do určitých rozloh a podobně. Ostatně takto to již řadu let dělají mnohé sousední země. Například rakouské či německé farmy by nám tak v lecčem mohly být vzorem.
Jednou z dalších možností, jak pomoci našim zemědělcům, je podpora aktivit směrem k zákazníkům a jejich orientace na větší spotřebu právě produktů českých farmářů. Je to možná ještě lepší cesta než různé dotace, ve kterých se již nikdo téměř nevyzná. Farmářských trhů a tzv. prodejů „ze dvora“ sice postupně přibývá, což je pozitivní trend. Stále to však není tolik, kolik bychom si přáli. Je proto třeba podpořit naše malé, české zemědělce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
