Podle posledních informací je totiž živočišná výroba, a to nejen v Čechách, ale v celoevropském měřítku, ve velké krizi. A to opravdu nepřeháním. K chovatelům prasat, kteří bojují o přežití, a o kterých se hovoří již několik let, se tak v posledním roce přidávají i chovatelé skotu a drůbeže.

Otázkou je, co s tím? Brusel chrlí miliardy dotací a jiných kompenzačních podpor. Na pražském Těšnově, kde sídlí Ministerstvo zemědělství, se každý z nových ministrů (a že jsme jich tu za poslední roky měli) snaží přicházet a více či méně úspěšně realizovat nápady na řešení s cílem vymyslet, jak z té šlamastyky ven.

Jsou však skutečně tím nejlepším lékem nové a nové dotační programy, které (i když mají atraktivní názvy jako "Investice do zemědělských podniků" nebo "Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů" či např. "Podpora vývoje nových postupů a technologií") ve svém důsledku všechny jen odrazují? Nechtělo by to spíš, než navyšující se administrativu a vyplňování různých "lejster" a formulářů, vše zjednodušit a hlavně konečně stabilizovat české zemědělství?