Zákonem stanovená pětitýdenní dovolená je stejně, jako ostatní návrhy socialistů a komunistů, možná pro někoho na první dojem líbivá varianta, ale logicky vzbuzuje tuto obvyklou otázku. Stejně obvyklé pak je, že levicoví autoři návrhu si s touto otázkou hlavu nelámou a zcela automaticky jeho úhradu nechají na zaměstnavatelích, aniž by se jich ptali. Nechci rozporovat, zda dovolená má být o délce čtyř nebo pěti týdnů. Přijde mi však daleko logičtější, aby toto rozhodnutí bylo ponecháno na zaměstnavatelích. Ať si oni sami zvolí, pro jakou variantu se rozhodnou. Jen oni totiž vědí, zda na delší dovolenou pro své zaměstnance mají, či nikoliv. A tento případný bonus jim navíc dává prostor pro to zvýšit svou atraktivitu při hledání zaměstnanců na pracovním trhu. Delší dovolená však samozřejmě znamená také nižší produktivitu práce a ochuzení firem. To nakonec nutně musí nějak dolehnout i na samotné zaměstnance. Stát by proto měl do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, ale i obecně mezi lidmi, zasahovat co nejméně. Jinak v konečném důsledku může přinést víc škody, než užitku.