Jeden z těchto momentů byl, když jsem si přečetl článek, v němž se ministr obrany „ANO vlády“ Metnar vyjadřuje pro zavedení povinné vojenské služby. Vzpomněl jsem si na doby, kdy mladé dívky ronily slzy, že dva roky neuvidí své milé. Matky se modlily, aby se jim synové v pořádku vrátili domů, a ti samotní často usilovali všemožnými cestami o získání modré knížky.

Šikana, dělení vojáků na bažanty a mazáky – to je jistě pro některé nostalgie, pro jiné dodnes noční můra. Vím, že dnes řada lidí s nadsázkou tvrdí „kdo nebyl na vojně, není chlap“ – opravdu ale tohle někdo skutečně chce?