Začnu už tím, že pod pojmem „pamlsek“ si představím například odměnu pro psa za to, že splnil povel, ale rozhodně ne svačinu pro dítě. Ale nechme slovíčkaření stranou.

Většina veřejnosti jistě podstatu této vyhlášky, která je součástí školského zákona, zná – pro neznalé ve stručnosti přiblížím. Naše legislativa znemožňuje dětem to, aby si ve školních bufetech koupily cokoliv, co nesplňuje nesmyslně přísně nastavená kritéria. Ve snaze zabránit tomu, aby přibývalo tlouštíků tak ze školních bufetů zmizely nejen sladkosti v pravém slova smyslu, ale také například ovocné jogurty, sýry, pečivo a podobně. Což logicky znamená, že bufety zavírají a děti hladoví.

Osobně určitě nesouhlasím s tím, aby se děti doslova prolévaly přeslazenými nápoji a k tomu zakusovaly hamburgery. Na druhou stranu si ale nemyslím, že pamlsková vyhláška je schopna cokoliv vyřešit. Opět je to jen další, nikam nevedoucí nařízení. O co méně sladkostí si děti nakoupí ve školním bufetu, o to větší tržby budou mít obchůdky s tímto sortimentem v okolí škol a děti budou mlsat dál. Jsem přesvědčen o tom, že základ je i v tomto směru v rodině. Ta musí dát dětem jasný signál k tomu, jak zdravě jíst. To se ale neděje.

Řada dětí dostává od rodičů tyčinky, oplatky, brambůrky a čokolády často několikrát denně. Zvláště, když je toto zboží „v akci“ a tak se nakoupí ve velkém. Jenže schází bod „B“ – pohyb. Spousta dětí sedí doma u mobilů, tabletů a počítačových her a prakticky se nepohnou. Celá pamlsková vyhláška je tak jednoduše naprosto zbytečná. Děti v lepší kondici neudrží a navíc dětem znemožní koupit si na svačinu třeba slazený jogurt, některé druhy pečiva nebo sýry. A právě tímto podle některých rodičů dokonce vyhláška naopak nové dětské tlouštíky může vytvořit.