Prý stovky narušení vzdušného prostoru ze strany RF, prý strach tamních obyvatel. Když jsem mu položil zdvořilou otázku, jestli by nemohl být přesný a uvést počet narušení, tak odpověděl, že to tak zkrátka je a že není třeba se o tom dlouze bavit. Tolik stručná črta o fundovanosti a argumentačních schopnostech pana ministra. Divné, leč realita, kterou je třeba přijmout. Je ve funkci a v roli, kterou ještě nikdy před tím nehrál a která se mu zřejmě líbí a proto možná věří, že oněch 290 českých vojáků pod německým velením rozklepou Putina. Abych byl přesný, tak 250 našich vojáků bude dislokováno v Litvě pod německým velením (!) a 40 v Lotyšsku, kde budou velet kanadští důstojníci.

Jenom čtyři senátoři se odvážili proti vyslání našich vojáků zvednout ruku. Tři jsme byli z našeho senátního Klubu nezávislých senátorů a čtvrtý odvážný byl senátor z ČSSD. Diskuse, která se kolem našeho názoru, že není rozumné předsouvat jednotky NATO k ruským hranicím a stupňovat napětí, rozvinula, mně silně připomněla doby dávno minulé. Tenkrát se vedla stejným způsobem, rozdíl byl jenom v tom, že tehdy se bojovalo proti americkému imperialismu, dnes je to proti Rusku. Metody byly stejné – „je to prostě tak a o tom se nediskutuje“, výsledek stejně tak. Tehdy i nyní bylo vše odhlasováno, protože to ti nahoře chtěli. Tehdy i nyní mnozí tak činili v rozporu se svým skutečným názorem. Tehdy i nyní byli ti, kteří nesouhlasili nálepkováni a dehonestováni.