Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,

já jenom dodám svůj osobní názor, který může rezonovat i s tím, co bylo řečeno ve výboru, co jsme diskutovali ve výboru, v čem je podstata věci. Všechny ty novinky, které se na nás hrnou, ať už v lécích nebo v materiálu, jsou vítané, ne všechny musí být dostatečně přínosné.

Jedna věc je registrace, to, že lék, pomůcka nebo přístroj je bezpečný, nový, přináší něco třeba, že může být používán. Druhá věc je vyhodnocení za rok, za dva, někdy bohužel za tři až za pět, nakolik se věci ukázaly s nežádoucími účinky, nakolik jsou třeba jinak indikovány, měly by být vyčleněny pro tu či onu skupinu nemocných, případně nakolik je tam ještě cost effectivity, to znamená, abychom za maličký přínos neplatili potom obrovskou částku, nebo musíme se taky rozhodovat, jak jsme ochotni financovat prospěch pro jednoho pacienta, třeba podávání další stovce, které to prospěšné nebude. A to se zjistí až časem. My na to mechanismy účinné v Česku de facto nemáme, ač o nich mluvíme. Hovoříme o HTA, samozřejmě, některé ústavy, kliniky, obory se o to snaží různě. Vyhodnocení těchto technologií, připomenu, 10 let se tady dělá robotická chirurgie. Znám jednu HTA analýzu, která srovnává klasické operování prostaty s robotickým, 900 versus 450 případů, dodneška si toho třeba ani nikdo nevšímá. Ani to vyhodnocovat nechce.