V posledních letech se do státní správy tiše, ale o to jistěji, zabydlel „neziskový sektor“. Neziskové organizace a jejich zástupci mají dnes vliv, o jakém se jim dříve ani nesnilo.
Například na ministerstvu práce byl jako poradce lidoveckého ministra Jurečky nedávno novináři zmiňován Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky, který před sebou valí byznys s občasnými zdroji energie, kterým se někdy chybně říká obnovitelné zdroje energie.
Jiným příkladem může být Štěpán Ripka, který v posledních volbách kandidoval na kandidátce Praha sobě, a dnes na ministerstvu pro místní rozvoj ovlivňuje agendu bytové politiky a významně promlouval například do příprav legislativy Zákona na podporu bydlení, která nám přinesla další bytnění státní správy a obligatorních nákladů veřejných rozpočtů bez ohledu na to, kolik nás nejisté důsledky této normy budou v budoucnu stát peněz.
Tento pochod institucemi není samozřejmě doménou pouze na ministerstvech a ukázkově to můžeme vidět i na úrovni hlavního města. Historicky asi nejznámější bude AutoMat.
Ten je doslova pomocným sborem pražských stran Zelení, Praha sobě a Piráti a kam jen z grantů hlavního města Prahy i jednotlivých městských částí přiteklo za poslední čtyři roky cca deset milionů korun na prosazování politiky, se kterou tyto strany uspěly nebo spíše neuspěly.
Politici sedící za tyto strany ve funkcích pak dál posílají peníze svým stranickým kolegům, všechno samozřejmě „na dobrou věc“.
Kdo sleduje dopravu v Praze trochu víc než jen z okénka stojící tramvaje nebo svého vozu, ten ví, o čem mluvím.
Samozřejmě nemusíme končit jen u chronicky profláknutého AutoMatu. Příkladů bychom našli v naší státní správě a samosprávě nepočítaně, zmiňme třeba Konsent, o kterém se toho v posledních dnech v souvislosti s pražskou radní Komrskovou napsalo docela dost. Kampaň „nezírej“, která s námi jezdila za naše peníze v MHD, je jen pověstnou třešničkou na dortíku.
Ojedinělé pokusy omezit tento trend návrhem zákona jsou jednorožcem současné politiky. Jeden z návrhů, který chtěl zabránit tomu, aby se ekologické spolky stávaly překážkou stavebního řízení, přišel z lavic ODS. Nebudeme si nalhávat, že by se někomu příliš chtělo do těchto vztahů nějak extra zasahovat. Podobné organizace mají neuvěřitelnou schopnost aktivizace a nikomu se už předem příliš nechce čelit jejich hysterickému tlaku, který umí ve jménu občanské společnosti vyvinou.
Bohužel, aby všechny tyto vlivy dostaly formální rámec, přijala Fialova vláda dokument s úředním názvem „Metodika participace nestátních neziskových organizací v poradních a pracovních orgánech a při tvorbě dokumentů státní správy“. Šedesátšet stránek popsané klasickou úředničinou. Když to čtu, říkám si, že lepší by bylo 666 stran.
V praxi jde o návod, jak zajistit, aby neziskovky měly své lidi všude tam, kde se připravují strategické dokumenty nebo zákony. Text dokonce doporučuje, aby se jejich zastoupení vyrovnalo s ostatními skupinami jako například státní správou či profesními komorami. Stát by měl navíc tyto organizace finančně podporovat. A já se ptám proč?
Pikantní je, že se tato metodika začala připravovat už v roce 2021, tedy v době první vlády Andreje Babiše.
Fakticky to znamená, že bez ohledu na výsledky voleb se do rozhodovacích procesů stále víc vlamují lidé, kteří neprošli žádným voličským sítem. Aktivisté získávají postupně pozice, z nichž mohou ovlivňovat státní i obecní politiku dlouhodoběji než ministři, kteří se střídají v rámci toho, co nazýváme politická odpovědnost. Nabízí se pak otázka, proč si dělat hlavu s tím jak dopadnou volby, protože jejich skutečný význam se tím dost oslabuje.
Otázkou zůstává, zda se někdo odváží tyto pokřivené mocenské poměry narovnat a vrátit tam, kde mají být. Nikým nezvolené struktury bez faktické odpovědnosti se opírají o veřejné peníze, disponují značným vlivem, který dokážou multiplikovat a využívat k přístupu k dalším finančním tokům a většímu vlivu.
Ve Spojených státech se pro podobný fenomén vžil termín Deep State.
Označuje systém, v němž úředníci a aktivisté, nikým nevolení a nikomu neodpovědní, postupně přerůstají volené politiky, a tím i vůli voličů. Tento jev, stejně jako v USA, doplňuje rostoucí role „aktivistických novinářů“, kteří se rovněž zkouší dostávat k veřejným penězům, naposledy například v rámci „boje proti dezinformacím“.
Paradoxně tak mohou tito představovat větší hrozbu pro demokracii než křiklouni na sociálních sítích, kteří občas hlásají nesmysly o převratu a změně režimu.
Ostatně jak nebezpečné a vlivné jsou trollí farmy a falešné profily na sociálních sítích, se ukázalo při posledních volbách. Trolí farmy, kterými se tolik strašilo před volbami, si zřejmě vzaly volno, a voliči jasně odmítli extremistické návrhy a potvrdili, že česká demokracie má silné základy, a o vystupování z NATO nebo EU nemůže být ani řeč.
Pokud by se měl tento trend vznikající české verze Deep State obrátit, musí se u moci objevit někdo, kdo se nebojí konfrontace s mediálním tlakem ani s virtuálním lynčem. Nějaká česká verze Javiera Mileie, ne proto, že by aktivismus byl z principu špatný, sama v oblasti sociální práce s mnoha aktivisty spolupracuji, ale proto, aby připomněl, kde končí občanský tlak a začíná politická odpovědnost.
Nepravdivost slov o tom, že voliči stopku uplácení z veřejných peněz neocení, aktuálně naposledy ukázaly nedělní volby v Argentině. Voliči jasně řekli, že si přejí tvrdší reformy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Podaří se nastupující vládě rozbít struktury tzv. deep state neziskovek prorostlých do státních institucí?
autor: PV
