Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Národní park Šumava se zdá být jakýmsi gordickým uzlem. Již přes 20 let tam trvají spory. Nejprve to byl spor o návrzích na výstavbu sjezdovek v prvních zónách ochrany přírody tohoto národního parku. Potom, zda tam kácet kůrovcem napadené stromy, respektive v jakém rozsahu, jestli i v prvních zónách ochrany přírody, jestli si dokáže příroda sama pomoci. Na tuto otázku nám již za tu dobu příroda sama stihla dát odpověď. Na plochách dříve napadených kůrovcem, kde mnozí předpovídali, že již nikdy nebude les, roste dnes v průměru 3500 mladých stromků na hektar, které nikdo nevysázel. Jak již bylo řečeno, výbor, jehož jsem byla místopředsedkyní, navštívil Národní park Šumava, ověřili jsme si na místě s kolegy, jak situace v národním parku vypadá. Dnes už není podle mého názoru taková, jako tady vidíme některé ty obrázky v předsálí, i když jistě nás to netěší.

I já jsem rodačka z jižních Čech i mně závisí na Šumavě a nejsem žádná zelená aktivistka. Ale ty spory tady stále přetrvávají, jsou nové a nové spory. Je tu zase nový spor, jestli se na Šumavě neztrácí voda. Ačkoli vědecké poznatky přesvědčivě ukazují, že k vysychání tam dochází stejně nebo naopak méně než v jiných oblastech, kde není národní park.

Již 20 let se snaží zákonodárci vyřešit spory na Šumavě přijetím přesnějších zákonných pravidel. Bylo připraveno již 8 zákonů o Národním parku Šumava. Tento je první, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou, a byl schválen jednoznačným rozhodnutím 120. Prosím, pracujme s tímto signálem. Jestli vidíme nějaké jeho vady, snažme se je opravit způsobem přijatelným i pro kolegy v Poslanecké sněmovně, k čemuž směřují pozměňovací návrhy paní zpravodajky Seitlové.