Hospodářská a společenská krize přináší v České republice velmi nebezpečný fenomén populismu založeného na nenávisti a strachu, podobně jako v Německu ve 20. a 30. letech minulého století. Politické strany typu Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury si zcela chladnokrevně spočetly, že lze získat hlasy přesměrováním frustrace krizí zasažených spoluobčanů proti imigrantům, muslimům nebo Romům. Lidé jako Klára Samková unesli tradiční koncept liberálních hodnot a svobod, pasovali se do role jeho ochránců a naroubovali na něj svůj druh novodobého rasismu.

Já osobně jsem byl a stále jsem terčem této nenávisti. Můj email i Facebookový účet byly napadeny pravicovými extrémisty, dostávám vzkazy, abych se připravil na deportaci a další znepokojivé výhružky a ultimáta. Na sociálních sítích jsem nazýván např. zrůdou a vrahem dětí. K tomu všmu stačí, abych měl arabské jméno a hájil práva muslimů. Zda jsem, nebo nejsem muslim, už islamofoby a xenofoby nezajímá.

Byť mohla být islamofobní a xenofobní komunita v ČR donedávna spíše kuriozitou, nelze si nepovšimnout prorůstání aktivit těchto štváčů do nejvyšších pater politiky. Jak jinak bychom si mohli vysvětlit fakt, že poslankyně ODS Jana Černochová nebo senátor ČSSD Pavel Trpák zaštiťují v českém parlamentu antimuslimské „debaty“ vedené členy Czech Defence League, organizace figurující na seznamu extremistů Ministerstva vnitra. Rovnítko, které prezident Zeman položil mezi muslimy a nacisty, není snad ani třeba připomínat.

I kvůli nebezpečně vzrůstajícím vášním, které účelově rozdmýchávají někteří politici, jsem se rozhodl zareagovat humorem.