Loni 16. ledna ho krátce poté, co usnul po noční směně, „probudil zvláštní zvuk“. Pak „jsem uslyšel kroky a hlasy nejméně dvou osob, které se pohybovaly v předsíni mého bytu“ (a „pokoušely se násilím dostat do mého pokoje“). Nato i „zvuk připomínající nabíjení dlouhé zbraně“. Sám proto - v „panickém strachu o život“ – „vytáhl legálně drženou zbraň“ („browning 6,35 starý 70 let“) a „rozhodl se pro varovný výstřel“. Pálil „přes dveře pokoje“. A podle vlastních slov i jiným směrem, než odkud slyšel vetřelce do svého soukromí.

Byli to exekutoři. To ovšem zjistil až z papíru, přilepeného na vchodových dveřích. Krátce nato ho zatkla policie. Státní zástupce ho obžaloval z „vraždy ve stadiu pokusu“. Soud mu vyměřil 12 let natvrdo. „Společnost si patrně oddechla…Jsem prostě hrozba, kterou je třeba zavřít, až zčerná. Přitom se nikomu nic nestalo a úmyslně jsem nikoho neohrozil.“

Jaroslav Janota – těsně před skokem ze 7. patra – nastoluje i širší témata: „Stav justice je opravdu tristní. Možná právě to je i důvodem, že se tento stát vzdaluje civilizovaným, demokratickým a právním státům.“ Za „loňský rok, kdy jsem čelil obvinění“, „jsem pracoval a byl užitečný“. Ze „250 tisíc superhrubého“ byl „odvod na zdravotním pojištění asi 30 tisíc, na sociálním skoro 50 tisíc, na dani z příjmu asi 16 tisíc korun“. Z „čistých asi 160 tisíc korun jsem na splácení dluhů použil asi 50 tisíc. Nyní mne čeká nejméně 8 let ve věznici s ostrahou (po dvou třetinách trestu můžu být propuštěn)“. „Daňové poplatníky to vyjde nejméně na 4 milióny korun.“ Přitom „stačilo změnit obvinění z plánovaného úmyslného činu vraždy ve stadiu pokusu na zabití ve stadiu pokusu“.