Právě „Rusko a Čína utrpěly neporovnatelně větší ztráty, než kterýkoli z jiných účastníků II. světové války“. Rusko proti fašismu položilo přes 25 miliónů, Čína proti japonskému militarismu - více než 15 miliónů. Ze zemí,  bojkotujících moskevské oslavy, je v tomto směru jedinou výjimkou Polsko.

Za postojem USA i většiny zemí NATO a EU však „není jen jejich skromný příspěvek k porážce nacistického Německa“. Jde totiž hlavně o „jejich bezmeznou podporu nacistické Ukrajiny“, „považující Stěpana Banderu za národního hrdinu, vražedná komanda OUN-UPA za ´hrdiny osvobozeneckého hnutí´ a osvobození Ukrajiny za ´sovětskou okupaci´“.

Mocnosti, pod jejichž křídly se bojkot moskevských oslav sešikoval, mají černé svědomí i v jiném směru. Tkví hned v „několika plánech totální války proti SSSR, zvažovaných na konci II. světové války či krátce po jejím skončení“. Autor z nich připomíná aspoň následující:     

„Operace Totality“, předpokládající už v roce 1945 „preventivní jaderné údery“ na Moskvu, Gorkij, Kujbyšev, Sverdlovsk, Novosibirsk,Omsk, Saratov, Kazaň, Leningrad, Baku, Taškent, Čeljabinsk, Nižnij Tagil, Magnitogorsk, Molotov, Tbilisi, Stalinsk, Groznyj, Irkutsk aJaroslavl.   

A také plán „Unthinkable“ – „nečekaný úder 47  britských aamerických divizí, dislokovaných v drážďanském regionu, uprostřed sovětských linií“. Tedy téměř „poloviny ze zhruba 100 divizí (cca 2,5 miliónu mužů), jimiž tehdy disponovaly britský, americký a kanadskýhlavní stan“ - ovšem i za účasti „polských sil a až 100 tisíc vojáků německého wehrmachtu“.