Sovětské rozvědce tajný telegram neunikl. Stalin zmocnil Žukova k ostrému protestu na nejbližším jednání Spojenecké kontrolní rady. Maršál si na koordinačním grémiu SSSR, Spojených států, Velké Británie a Francie servítky nebral: „Podobných případů věrolomnosti a spojenecké zrady znají dějiny jen pramálo.“ Tam Montgomery ještě zatloukal. Už „pár let nato však, že mu to premiér uložil a on ´uposlechl jako voják´, přiznal.“ 

Berlínská operace dorážela bestii, masakrující předtím i Británii. Rudou armádu stála statisíce životů. Churchill však vůči zemi, před jejímž hrdinstvím se roky klaněl k zemi, otočil o 180 stupňů. A poté, co předešlo i Hitlerově invazi přes La Manche, pustil ze řetězu atavismy, zadřené hluboko pod hroší kůži i špek: „Sovětské Rusko se pro svobodný svět stalo smrtelnou hrozbou.“ „Proti jejímu rozhodnému postupu proto třeba vytvořit bez prodlení novou frontu.“ „Tuto frontu třeba posunout co nejdál na východ.“ „Nacistického nepřítele už vystřídala sovětská hrozba.“

Kódové označení operace, již své generalitě zadal už minimálně před měsícem, bylo ze sorty nomen omen: „Nepředstavitelné“ („Unthinkable“). Všemu, o čem je etika, se příčilo už zadání: „Přinutit Rusko, aby se podřídilo vůli Spojených států a  Britského impéria.“ Specifikovalo i „čas Č“ – 1. července 1945. „Londýn se v samém závěru bitvy s hitlerovským Německem chystal vrazit Rudé armádě nůž do zad.“

„Britské štáby vycházely z toho, že Churchillův pokyn je s to splnit jen  totální válka, schopná dosáhnout a) okupace těch oblastí Sovětského svazu, jejichž ztráta by ho zbavila materiálního zázemí vedení války a dalšího odporu; b) drtivé porážky sovětských ozbrojených sil, znemožňující SSSR ve válce dál pokračovat.“ 

„Autoři plánu ovšem vzali v úvahu i variantu, že Rudá armáda ustoupí do hloubky vnitrozemí, a uplatní tak taktiku, aplikovanou nejednou úspěšné už  v předchozích válkách. Rozbor poměru sil jejich pochybnosti znásobil: ´Za stávajícího poměru ve Střední Evropě, kde Rusko disponuje zhruba trojnásobnou převahou, je úplné a konečné vítězství spojenců krajně nepravděpodobné.´“ Očividnou „disproporci“, zející mezi záluskem a možnostmi křivácké intriky, měly vyrovnat právě „německé jednotky, jejichž zachování v bojeschopném stavu leželo Churchillovi na srdci i ve fázi, kdy už byly v zajetí“.