Zvlášť gurmánsky si pomlaskává ve Spojených státech, odkud mráz přichází i tentokrát. Celých 91 % sumy, o niž se příjmy všech Američanů zvýšily od června 2009, skončilo na účtech jediného procenta nejzazobanějších rodin. Medián reálných příjmů zbylých 99 % naopak po těch šest let trvale klesá – rok co rok o 1 – 2 %. 

„Presstituce“ to vydává za „hospodářské oživení“. O větším odbytu zboží a služeb to však není. To jediné, co roste reálně i v daném směru, jsou „zisky díky snižování nákladů, hlavně na pracovní sílu“. „Oficiální vládní odhady korporátní zisků vzrostly z 1.300 miliard dolarů v roce 2008 na více než 2.400 miliard dolarů za rok 2014. Dohromady, za šest let od roku 2009, jde o 3.700 miliard dolarů zisku víc oproti úrovni z roku 2008. Ani to však není vše. Jde totiž jen o zisky z prodeje zboží a služeb.“

A tedy sumu, „nezahrnující zisky z korporátních spekulací s finančními aktivy“. Z „prodeje a koupě akcií, obligací, derivátů, měn, nemovitostí atd.“ pochází „celá čtvrtina korporátních výnosů za posledních šest let“.   Korporacím vynesly dalších minimálně tisíc miliard dolarů. Jejich profit tak  za tu dobu vzrostl o zhruba 5.000 miliard dolarů.

„Klíčová otázka zní, kam se těch zhruba 5 tisíc miliard zisků navíc od roku 2009 podělo.“ „Lví podíl – 3.800 miliard dolarů skončil u zazobaných akcionářů.“ Jak v „podobě dividend, tak zpětných prodejů akcií“. Jde o  „rekordní míru distribuce“ výnosu ve prospěch „elit“.  

Perverzní křivku, znázorňující americký sen v praxi, zachycuje statistika Top 500 amerických korporací, zpracovaná Standard & Poor´s: