Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento tisk i ten následující - oba upravují stejnou záležitost - problematiku neřeší dostatečně. Sice je dobře, že se tím zabýváme, protože skutečně to, čeho se dopustila Poslanecká sněmovna v minulém volebním období, bylo vydání se na slepou cestu, nicméně pokud schválíme úpravu tak, jak je navržena v tomto tisku nebo v tom následujícím, tak po té slepé cestě budeme dál pokračovat, možná pouze poněkud pomalejším tempem. A já navrhuji, abychom se vrátili do toho stavu, který platil v polovině loňského roku, protože ten byl podle mého názoru naprosto vyhovující.

Tehdy platilo, že příspěvek na živobytí se vyplácí v penězích, ale pokud úřad práce má důvod, tak může část tohoto příspěvku vyplatit formou poukázky. Čili bylo to na úvaze těch pracovníků, kteří znali příjemce dávek a pokud měli indicie, že by to bylo vhodné, tak část příspěvku vyplatili v penězích.

Minulý Parlament přijal povinnost pro ty, kteří jsou příjemci příspěvku na živobytí déle než půl roku, že tam musí být v rozmezí 35 až 65 % vyplacen příspěvek formou poukázek. Tedy tehdy Parlament rozdělil chudé na krátkodobě chudé a dlouhodobě chudé s tím, že krátkodobě chudým se vyplácelo v penězích a dlouhodobě chudým v poukázkách. Tedy předpokládalo se, že když těm dlouhodobě chudým se vyplatí příspěvek v poukázkách, tak asi už přestanou být chudí nebo je to povede k tomu, aby se sebou začali něco dělat.

Tehdy ta argumentace byla stejná v podstatě jako je dnes, a tedy že ti dlouhodobě chudí ten příspěvek na živobytí zneužívají. Možná by bylo dobré, kdyby se někdo pokusil definovat ten pojem zneužívání příspěvku na živobytí, co tedy vlastně je to, co oni zneužívají.