Starý vtip (možná dnes již jen rčení) praví, že rozdíl mezi konspirací a pravdou je řádově několik měsíců nebo několik málo let. Jak je to dlouho, kdy začali konspirátoři strašit heslem Total control? V době covidismu jsme měli možnost vidět, kam až byly schopné jednotlivé vlády ve svých zemích v této oblasti dojít. Nejtvrdší zkušenosti (pomineme-li restriktivní Čínu) hlásili občané Kanady a Nového Zélandu. Blokace bankovních účtů jako trest za účast v protestních konvojích a různých shromážděních. Řada dalších restrikcí byla postavena na technologiích monitorujících chování a pohyb obyvatelstva. Viz například trasování v případě odhalení nakažení covidem-19. Mějme na paměti, že veškerá opatření byla opírána o vyšší dobro, vyšší zájem, ochranu společnosti nebo rizikových osob.

Dnes v naší milé a všudypřítomné EU se nám začíná objevovat pojem „chat control“. Tentokrát v zájmu vyššího dobra (údajně ochrany dětí před predátory) chce tato nadnárodní instituce začít kontrolovat (monitorovat) všechny zprávy ve službách typu Messenger a WhatsApp. Je to v zájmu ochrany našich dětí. To je super ne? Jenže to má háček. Abychom v naší půlmiliardové říši odhalili nějaké to promile nebezpečných úchylů, budeme lézt do soukromých konverzací všech obyvatel? To jako vážně? A proč tímto stylem nechytá policie a interpol vrahy a teroristy? Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A toto vypadá jako jedna z nich, jen ten dobrý úmysl tady bruselským byrokratům nevěřím. Když posílám někomu psaný dopis, tak opravdu nečekám, že by jej nějaký pošťák otevřel, přečetl a následně buď doručil, nebo mě začal blíže lustrovat. A přesně o tom se v přenesené rovině bavíme.

Ve většině vyspělých zemí také stále ještě platí tzv. presumpce neviny. Bruselský aparát v tomto případě dělá ze všech obyvatel EU potenciální zločince. Máme tu samé neziskovky na ochranu práv všeho možného, ale zatím tu ztrácíme těžce vydobyté základní lidské svobody.