Prstýnky, brože, zlaté mince, zlaté úlomky, památky po rodičích a prarodičích, které se dědily z generace na generaci. Prostě vše, co mělo nejen cenu zlata, ale i cenu lásky a vzpomínek lidé přinášeli na výzvu tehdejšího Národního divadla. Národ sobě vytvořil jeden z největších zlatých pokladů.

Bohužel již v polovině devadesátých let, kdy byla cena zlata velmi nízká, tehdejší bankovní rada vedená Tošovským rozprodávala zlato, přibližně 60 tun. Neznamenalo to nic jiného, než zločin proti národu. Již tehdy jsme na tento zločin upozorňovali, ovšem bez jakéhokoliv ohlasu. Podotýkám, že nezájmu naprosté většiny i dnešních politiků, protože se skladba politické scény ať již to jsou protagonisté Hradu, ODS, Sobotkovy vlády nebo parlamentu se v podstatě nezměnili.

Jak dnes zveřejnily Novinky.cz. V dalších letech toto plundrování zlatého pokladu pokračovalo. Je jedno, zda ČNB používá zlatý poklad na výrobu pamětních mincí a ty prodává sběratelům nebo plýtvá na nákup pochybného Eura.

Zlato je od nepaměti komodita tvořící poklad, je jistotou v těch nejhorších dobách a pojistkou proti všem výkyvům. Co jsou platné nějaké devizové rezervy třeba v podobě eurobankovek. To jsou jen papírky, kterých si může evropská banka natisknout kolik chce, i kdyby stál bochník chleba několik miliard a pro nákup se muselo jezdit s trakařem. Konec konců nic nového pod sluncem. Každý národ, každá země proto dbá, aby alespoň jedna třetina devizových rezerv byla v podobě zlata.