Bigboardy útočily na voliče údernými hesly jež nejlépe charakterizuje „nejsme politici, makáme“. Tato jednoduchá hesla, která nemají nic společného s realitou a jsou přímou lží a podvodem kupodivu působí na voliče i dnes, ačkoliv je internet zaplaven fotografiemi spících zástupců hnutí ANO. Unavených ne proto, že by to byli politici, ale proto, že mají mimo křesílko v zastupitelstvu i čtrnáct funkcí ve správních a dozorčích radách. Je pochopitelné, že unaví i sbírání statisícových měsíčních odměn na tolika místech. Nejinak předvádějí „makání“ i europoslanci a eurokomisařka, jejíž zásluhou máme dnes systém názvosloví obohacen o novou jednotku blbosti = 1 Jour. Europoslanci, kteří sice pobírají sedm milionů korun ročně, ale jejich práce spočívá jenom v tom, že se v pondělí ráno zapíší do prezenční listiny a vzápětí prchají do milionářských letovisek minimálně na Azurovém pobřeží a dále v Karibiku. Tam v potu tváře na lehátku pilně pracují pro své voliče. Není se potom co divit, že je od zvolení již v republice natož před voliči nikdo neviděl.

Nejrůznější aféry týkající se jednoznačného střetu zájmů Pindíka – podnikatele a Pindíka – místopředsedy vlády procházejí bez valného povšimnutí. Na tom nezmění nic, ani znovu se vzmáhající lidová satirická tvořivost. Co je platné, že mnohé výtvory jsou velmi vtipné a že se u nich všichni zasmějeme. Smát se můžeme, ale zatnout pěsti a odhodlat se konečně k ráznému činu, i kdyby to měla být jenom účast ve volbách, to by mělo následovat. O starších kauzách, komunisty a udavače ve službách tajné policie StB, spolupráce se všemi politiky od počátku devadesátých let, zpackaná privatizace Unipetrolu se dnes již vůbec nemluví. Právě tak se nemluví o obrovských částkách, které pobírá Pindík prostřednictvím svých firem, které by bez státních dotací a zakázek, tunelování fondů a neoprávněného čerpání peněz určených pro drobné a střední podnikatele zkrachovaly. Typickým příkladem zametání pod koberec a zahlazování afér pomocí jím vlastněných médií je kauza Čapí hnízdo. Ta doslova vyšuměla ještě k tomu za vydatné pomoci současného největšího Pindíkova kamaráda Zemana. Četnost a intenzita Zemanových intervencí ve prospěch Pindíka vznáší velké otazníky kolem morální integrity prezidenta a zkorumpovanosti jeho samotného i jeho poradců. V čím zájmu například prezident radikálně změnil svůj postoj k oslabování koruny. Vždyť přeci prohlásil, že by do bankovní rady nikdy nejmenoval nikoho, kdo by v politice oslabování, poškozující většinu občanů, pokračoval. A najednou jmenoval guvernéra, který pokračuje ve vyhazování peněz. ČNB utratila již mnohem více než bilion korun za nákup bezcenných papírků nazvaných euro. V těchto dnech a hodinách jsme svědky nejnovějšího skandálu kolem korunových dluhopisů Agrofertu, kterými Pindík doslova okradl stát a tím pádem státní rozpočet o stovky milionů korun. Ten, kdo vymáhá exekucemi a trestním pronásledováním daně od těch nejmenších živnostníků, sám využívá každé možnosti, jak se jejich placení vyhnout, takže v důsledku skutečně neplatí ze svých miliardových příjmů nic. A nejen, že neplatí daně, ale ještě zavedl v České republice naprosto škodlivý a nesmyslný systém EET, který právě ty nejmenší nejvíce poškodil. Přitom se nezdá, že by jemu a jeho hnutí takovéto jednání jakkoliv uškodilo.

Každý člověk, který myslí, musí v této zemi plakat. Nejenom kvůli tomu, co je dnes ve vedení státu, ale i jeho spolupracovníkům nebo přesněji spoluviníkům. Do jeho hnutí se tak natáhlo to nejhorší, co tato zem zplodila, prostě sorta kariéristů, kteří kdyby z toho měli prospěch tak vystřídali i NSDAP, i když vzhledem k věku to byla jenom KSČ.

Čím je Pindík jistější svým úspěchem v parlamentních volbách a tím pádem nadějnou vyhlídkou na post předsedy vlády, tím více se projevuje jeho pravá povaha. Hulvát, který v životě nepřečetl žádnou knihu a jehož slovníkem nedisponovala ani Nana v Břichu Paříže. Tak ničemnou, podlou a vulgární úroveň neměl zatím žádný parlament a žádná vláda od roku 1989.

Je zde však někdo, kdo může tento pád do bahna a zatracení zastavit?