V lepším případě argumentací, že musí v Evropě vzniknout konkurence Spojeným státům americkým. V horším případě argumentací, že když jsou Spojené státy americké prosperující zemí, budou automaticky prosperující zemí i Spojené státy evropské.

Nechci se na tomto místě příliš věnovat argumentu, že je třeba Spojeným státům obchodně konkurovat. Kromě jiného i proto, že jsem nikdy nepochopil onu samotnou myšlenku tohoto argumentu. Nerozumím tomu, jak by měl jeden státní/politický útvar obchodně konkurovat jinému. V obchodě si snad o přízeň zákazníků konkurují firmy, nikoliv státy. Cítím v argumentu konkurence států hluboce zakořeněný omyl, že obchod je hra s nulovým součtem, kdy jeden vítězí a druhý prohrává. A my bychom se měli bát, že nad námi Spojené státy americké vyhrají. Jenže v obchodě vždy vyhrávají obě strany a z úspěchu amerických, ale i čínských nebo ruských firem, může mít vždy prospěch i evropský spotřebitel.

Horší je však iluze, že založením Spojených států evropských dosáhneme prosperity, které se těší Američané. Dnes jen vzácně narazíte na člověka, který by vám tvrdil, že je s Evropskou unií vše v pořádku. S valnou většinou lidí se bez problému shodnete na tom, jaké vady EU má. I přes úspěšnou identifikaci problému ale někteří lidé obratem dodají, že je proto třeba EU od základu zreformovat, ale jen reformovat, protože samotná myšlenka EU je správná. Není! A vady EU jsou zákonité. I kdybychom EU rozpustili a na jejím místě postavili novou organizaci, trpěla by stejnými fundamentálními vadami. Jednou z nesporných příčin tohoto uvažování je chybná inspirace Spojenými státy americkými a chybná interpretace jejich úspěchu.