Samozřejmě už jenom použití slova „okupují“ je nepřístojné. Zvykli jsme si, že v některých oblastech novináři nejsou schopni mluvit a psát tak, jak normálnímu člověku zobák narostl, takže branka je svatyní, stadion svatostánkem a zrychlení běžce na lyžích je zapnutí turbomotorů. Ale to jsou nevinné žertíky. Okupace bytů zní poněkud zlověstně protože – a to tak je – v sobě má víc než prvek nadsázky.

Skutečný obsah textu by se dal shrnout pod daleko méně dramatický, o to ale přesnější titulek: „Stát neví, jak zdanit sdílenou ekonomiku“. O tom je totiž celý problém. Jestliže do české republiky podle autora dorazilo 2,2 milionu turistů, kteří se ubytovali přes servery jako Airbnb či Booking v soukromí, což je jaksi pociťováno jako cosi „špatného“, tak je třeba naopak říci, že to je skvělé. Krátkodobé pronajímání bytů je obrovský impuls pro ekonomiku, do jisté míry to mění ustálená pravidla turismu a posunuje ho dopředu. Jen na okraj – představitelé investiční skupiny CPI, která mimo jiné podniká v hotelích, oznámili projekty, jak právě tomuto trendu jít vpřed a nabízet specifické hotelové služby vyhovující této komunitě.

Možná to moc lidí neví, ale podíl turismu na tvorbě domácího produktu v naší zemi již před nějakou dobou překonal podíl zemědělství. A to mluvíme pouze o přímém podílu turistiky, který je asi 3 procenta HDP. Další zprostředkované dopady ho ještě zvyšují. Jenom se špatně odhadují.

Zákazy nebo regulace krátkodobých pronájmů by nutně znamenaly ohrožení dynamického růstového trendu. Ve skutečnosti jediné, co by stát měl dělat, je dohoda s organizátory sdílené ekonomiky o tom, jak zajistit zdanění tohoto podnikání a jak také zajistit, že obcím jsou správně odváděny místní poplatky. V řadě zemí to velmi spolehlivě funguje. Možná by se stačilo zeptat třeba italských kolegů, jak to dělají. Určitě lepší, než mudrovat o zákazech a regulacích.