Je to hodně viditelný nápad, ale pouze jeden z mohutné přehršle. V řadě zemí EU jsou ženy povinně dosazovány do řídících rad firem (kterým popravdě dosti často poklesne tržní kapitalizace), stále častěji tento „boj za rovnoprávnost“ dostává rozměry kafkovského románu, kde se už nikdo neptá žen, co vlastně chtějí.

Ve skutečnosti nejlépe věci fungují, pokud se o nich mluví, diskutuje, pokud se posouvají vlastní dynamikou a pokud se mění přirozeně. Podle posledního průzkumu tvoří v nejvýznamnějších českých firmách ženy 30,07 procenta manažerů. V roce 2009 to bylo 22,22 procenta. Což je celkem slušný posun. Bez kvót.

Mám v zásobě další čísla. V zemi je nyní 290 tisíc podnikatelek. Oproti roku 1994 je to dvojnásobek a ženy tvoří v této kategorii více než 33 procent. Jinými slovy je každý třetí podnikatel v zemi žena. Průzkumy říkají, že tyto dámy jsou spokojenější se svým životem než ženy – zaměstnankyně. Není divu, když si o svých věcech mohou rozhodovat samy. Podnikavost žen se také projevuje bez kvót. Což je pro někoho možná šokující.