Je to daleko spíše součást rozsáhlejší strategické hry, do níž patří šíření představ o přechodu na „novou měnu podloženou zlatem“, případně módní vize, že suroviny se budou obchodovat přímo za zlato, čímž bude „dolar sesazen ze svého trůnu“. Zvláště vtipná je varianta, jak se Čína zbaví „bilionů dolarů“ ze svých rezerv a srazí na kolena americkou ekonomiku. Většina těchto a podobných idejí je z ekonomického pohledu v podstatě nesmyslná a jde o naprosté fantasmagorie.

Jen velmi zběžně k možnosti, že by Čína chtěla zničit USA hromadným prodejem vládních bondů. Již jenom situace, v níž by se chtěl Peking zbavit amerických dluhopisů v nominálním objemu stovek miliard amerických dolarů a zároveň za ně nechtěl přijmout americké dolary, by znamenal problém blízký kvadratuře kruhu. Navíc Amerika na kolenou (kdyby se tedy něco podobného podařilo) by se přenesla velmi rychle do čínské ekonomiky a vedla by k hluboké krizi hraničící pravděpodobně s kolapsem. Čína sice hromadí díky přebytku v obchodní bilanci celé hory dolarů, ale to neznamená, že se tím hromadí ekonomická převaha. Ale roste tím vzájemná provázanost a závislost jedné země na druhé.

Kdyby třeba někdo chtěl vytvořit měnu založenou na zlatě, těžko to může udělat v ekonomikách jako je ruská a čínská, protože míra regulace je neřešitelně vysoká. To je zcela klíčové, protože zlatý standard může efektivně fungovat pouze v systémech alespoň relativně blízkých volnému trhu, ve světě zdravých veřejných financí a především v situaci soukromé emise peněz. A tak dále.