Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já už jsem vystupoval v první části reakce na svou písemnou odpověď na interpelaci paní poslankyně Němcové. Já mohu pouze potvrdit, že nezákonné zveřejňování skutečnosti relevantní v trestním řízení je nepřijatelné, protože tím dochází mimo jiné ke zpochybňování principů spravedlivého procesu.

Problémy s odposlechy jsou závažným problémem a je otázka, zdali je tady nějaká zkušenost z jiných zemí, které mají demokratický právní stát, jakým způsobem lze omezit úniky odposlechů do médií v nějaké fázi vedení trestního řízení, které počítá s odposlechy jako s důkazním prostředkem. Já se domnívám, že se neobejdeme bez toho, aniž by pro trestní řízení odposlechy jako důkazní prostředky používány byly vzhledem k tomu, že je nutno bojovat s kriminalitou, s trestnou činností, která má v řadě případů velmi sofistikovanou podobu. Otázka je ovšem rozsahu pořizovaných odposlechů a toho, aby tyto odposlechy nebyly pořizovány k tíži třetích osob, které se na žádné závažné trestné činnosti nepodílí, ale současně v případě, že dochází k úniku těchto odposlechů v rámci nějaké fáze trestního řízení, tak jsou porušována jejich práva. To si myslím, že je asi nejhorší případ, ke kterému může docházet. To znamená, že využití tohoto důkazního prostředku, využití odposlechu nevede jenom k objasnění trestné činnosti a k potrestání pachatele, ale vede vlastně k jakési externalitě, kterou je fakt, že se tím stát touto svojí činností dotýká práv občanů a jejich koneckonců také práva na zachování soukromí a na zachování důstojnosti.

To, co je samozřejmě ještě komplikovanější, je to, zdali všechny informace, které jsou zveřejňovány v rámci trestního řízení a mají dopad na práva a důstojnost osob, které jsou v těchto odposleších zmiňovány, tak jakým způsobem potom se ta věc zohlední v situaci, kdy ty dotyčné osoby nejsou shledány vinnými ze závažné trestné činnosti a jsou např. v průběhu soudního řízení zbaveny všech podezření a jsou osvobozeny.