Po první vlně migrace z muslimských zemí přichází klidnější období. Do Itálie, Řecka a Španělska připlouvá méně migrantů, tlak bruselské administrativy na jejich přijímání do zemí Střední Evropy je slabší. Nebezpečí islamizace Evropy ustoupilo na periferii našeho zájmu. Ten klid je ovšem pouze dočasný. Oddechový čas si vyžádaly volby – V Rakousku, Německu i u nás. Merkelovská politika otevřených dveří jaksi není populární. Latentní migrace ovšem probíhá dál, Pronikání islámu nepřipomínají jenom teroristické útoky; najíždění auty do davu nic netušících lidí, vraždění nožem … Utajenou migraci si uvědomíte v centru Prahy, v Teplicích, v Karlových Varech. A že se nejedná o pouhé turisty anebo studenty, to je zřejmé na periferiích velkých měst, kde si rodinky se zahalenými ženami pronajímají byty. Další vlny migrace z muslimského Východu a z Afriky nás čekají. Jsou tam desítky miliónů lidí, kterým schází voda, potraviny a další základní potřeby. Deziluze mnohé z nich v novém prostředí radikalizuje. Mezi migranty přijdou do Evropy bojovníci skomírajícího Islámského státu. S tím ožije i tlak bruselských byrokratů na země, které zatím odmítají přijímat migranty. To jsou daná fakta, které nelze popřít. Je to jenom otázka času.

Mezitím jsme svědky postupného navykání české veřejnosti na to, co „musí neodvratně přijít“. Musíme být přece s evropským Západem solidární, je třeba těm „ubožákům“ s drahými mobilními telefony pomoct, ožívají multikulturalistické představy. Střet kultur, respektive civilizací, je neodvratný. Euro – americký životní koncept je v konfrontaci s islámským fanatismem oslabený. Propadáme v demografii, v organizaci společnosti, v motivaci … V současné době hrozí naší civilizaci destrukce zevnitř.