Ústava české republiky, přijatá 16. prosince 1992 Českou národní radou, byla až do roku 2013 poměrně stabilní. Za třiadvacet let, do června 2013 ji naši předchůdci novelizovali jenom osmkrát. Změnami bylo dotčeno 22 článků, 9 článků bylo doplněno, 2 články vloženy, jeden článek zrušen.

Stabilita Ústavy je ceněna jako znak vyspělé demokracie. Máme tím na mysli neměnnost základního principu uspořádání státu, tedy rovnováhy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tak, jak je tato rovnováha v naší Ústavě zakotvena, představuje pevný pilíř demokracie a je to jedna z věcí, o které panuje největší shoda. O některých dalších aspektech Ústavy se však diskutuje a já navrhuji, aby tato diskuse měla demokratický a konstruktivní rámec. Aby vyústila v odborně fundované, konsenzuální a konstruktivní návrhy, které bychom mohli projednat a případně přijmout …

V posledních letech dochází v globalizovaném světě k významným, je možné říci až fatálním změnám. Střetáváme se s realitou migrační krize. Terorismus otřásá nadějí na soužití dvou kultur – evropské a islámské. Rozpory se vyhrocují i uvnitř ekonomicky vyspělých zemích, mezi které patříme i my. Snižuje se porodnost, populace stárne. Přibývají mladí -  zdraví lidé, kteří parazitují na vyspělém sociálním systému. Hrozí jeho kolaps.

Mnozí politici i ekonomové poukazují ve výše uvedených souvislostech na potřebu revidovat ústavu i některé mezinárodní smlouvy – do národních ústav zakomponované. Jde o smlouvy a dohody, uzavřené za zcela jiné situace ve světě, než je ta dnešní. Tady mám na mysli hlavně Chartu lidských práv z roku 1948, přijatou v euforické době po porážce fašizmu, s vírou na trvalý mír a lepší svět. V tomto kodexu jsou solidarita a humanita garantovány bez požadavku na odpovědnost ze strany příjemce.

Jaká je reakce na realitu současného světa? Volání po změnách azylové politiky, po přehodnocení principu svobody vyznání. Zřetelná je snaha implementovat do sociální politiky principy určité zásluhovosti. Příjemce sociální pomoci musí být motivován k tomu, aby se postavil na vlastní nohy.